Morčák velký
Morčák velký je u nás zcela pravidelným zimním hostem, nejhojnější bývá za tuhých zim. Nejčastěji se v té době zdržuje na nezamrzajících velkých řekách, například na Labi či Vltavě, a to v počtu několika set exemplářů.
Je větší než kachna divoká, především jeho tělo je protáhlejší. Dlouhý krk nese štíhlou hlavu s úzkým, tenkým zobákem, který je přizpůsoben hlavně svými zoubky na okrajích k lovu drobnějších ryb - hlavní potravy tohoto druhu. V týlu je pernatá chocholka, u samce větší než u samice. Samec ve svatebním šatu má černou, kovově lesklou hlavu, krk a hřbet, zbytek je bílý, někdy má spodní strana narůžovělý nádech. Samice je šedá, vespod bílá, hlava a horní část krku jsou červenavě hnědé, brada bílá. Zobák u ní není tak jasně červený jako u samce.
Morčák velký je holarktickým druhem, to znamená, že obývá sever Evropy, Asie i Severní Ameriky. Izolovaná hnízdiště jsou však místy i daleko k jihu. Patří sem například hnízdiště v Rakousku, Švýcarsku i České republice, ale dokonce až v Rumunsku nebo Řecku. Morčák velký zahnízdil u nás poprvé v roce 1894, na další zahnízdění jsme však museli čekat až do roku 1977, kdy byla pozorována samice se šesti několikadenními mláďaty na dnes již zmizelém Dřínovském jezeru u Mostu. Pak přibyla ještě další hnízdění na Jizeře, Labi a Otavě, tam dokonce dva roky po sobě. Zdá se tedy, že se počet zahnízdění v poslední době zvyšuje.
Hnízdním prostředím morčáka velkého jsou jezera i říční toky, v jejichž blízkosti jsou lesy nebo alespoň skupiny starých stromů. Hnízdí totiž v dutinách stromů, řidčeji i v zemních děrách, obsazuje i vyvěšené, velké hnízdní budky. Táž dutina bývá používána i po několik let, výstelku v ní tvoří výlučně prachové peří.
Snášení vajec začíná ve střední Evropě, včetně České republiky, už koncem března, ve snůšce je obyčejně šest až dvanáct žlutavě bílých až nahnědlých vajec. Vylíhlá mláďata zůstanou jeden až dva dny v hnízdě, pak vyskáčí, aniž si při pádu z výšky ublíží. Letu jsou schopna ve dvou měsících, rodiny ale vydrží pohromadě až do podzimu.
Základní údaje
Morčák velký (Mergus merganser) je severská kachna, která obývá jezera, řeky, fjordy i mořské pobřeží. U nás přezimuje na rybnících, přehradách a na řekách; nejčastějším obdobím výskytu je prosinec až březen (vzácněji u nás můžeme zastihnout ještě další dva druhy morčáků – prostředního a malého). Loví hlavně drobné ryby, za kterými se potápí do hloubky 2 až 4 metrů. Hnízdí v dutinách, snůšku 8 až 12 vajec zahřívá pouze samice. Morčák velký je u nás zařazen mezi kriticky ohrožené, zvláště chráněné druhy.
Jak vznikaly nahrávky
S morčáky velkými jsem se setkal ve východní části Šlezvicka-Holštýnska a na pobřeží Baltského moře v severním Meklenbursku. Zde se zdržovalo 200 až 300 párů na čistých jezerech a mořském pobřeží. Za klidu bylo možno na hladině pozorovat bílé kačery s velkou černou hlavou a černým hřbetem a méně nápadné samice. Morčáci lovili potravu častým, asi půlminutovým potápěním. Jejich hlasových projevů jsem se dočkal až po několikahodinovém čekání. Záznam zvuku bylo možno pořídit jen díky tomu, že se zdržovali na tichém jezeře se zalesněným břehem, a výslednou nahrávku jsem musel sestavit sestřihem a montáží získaných dílčích zvuků.
Video: MOS, Adolf Goebel
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
