Konopka obecná

6. květen 2002
Vědecké zařazení Pěvci

Konopka u nás bývala dříve poměrně rozšířeným ptákem, s přeměnami krajiny však došlo k výraznému snížení početnosti. Konopky zmizely z původních biotopů, kterými byly pastviny porostlé hlohovými keři, popřípadě i jalovci, a v poslední době se nastěhovaly do vesnic a okrajů menších měst, kde vyhledávají okrasné jehličnany.

Konopka obecná je pěnkavovitý pták s převažujícím hnědým zbarvením. Sameček má šedou hlavu s karmínově červeným čelem, rovněž prsa má karmínově zbarvená. Samička je drobnější, štíhlejší a postrádá červenou barvu.

Potrava konopek je převážně rostlinná a tvoří ji tučná semena. Při krmení mláďat konopka není nápadná, neboť potrava, kterou přináší mláďatům, není vidět v zobáku.

Naše konopky jsou převážně tažní ptáci, výsledky jejich kroužkování nám ukázaly, že oblastí jejich zimoviště je především Středomoří, a nejjižnější nálezy máme ze Sicílie a z Malty. Právě na Maltě je konopka obecná velmi ceněným ptákem pro její krásný a zvučný zpěv a často je tam držena jako klecový pták.

Po odletu našich konopek se u nás objevují hejnka cizích ptáků, většinou ze severněji položených hnízdišť, a můžeme je potom zastihnout na místech, která jim skýtají možnost sběru potravy. Jsou to především nejrůznější rumiště a porosty plevelů. Při jarním návratu můžeme někdy zaslechnout hromadný zpěv více samečků konopky obecné současně.

Základní údaje

Konopka obecná (Carduelis cannabina) je drobný pěnkavovitý pták menší než vrabec. Sameček má karmínovou hruď a čelo, samičky a mladí ptáci jsou zbarveni celkem nenápadně. Vyskytuje se v otevřené krajině s řídkým stromovým nebo keřovým porostem, ale i na zahradách, v parcích a hřbitovech. Hnízdí dvakrát ročně. Miskovité hnízdo staví v jehličnatých houštinách nebo v křovinách nepříliš vysoko nad zemí. Samička snáší většinou 5 vajíček. Živí se hlavně semeny plevelů. Ze zimovišť ve Středomoří přilétá v březnu až dubnu, odlétá v září a říjnu; malá část ptáků zůstává přes zimu u nás, navíc k nám přilétají konopky ze severu.

autor: Pavel Pelz