Konipas bílý (VIDEO)

Konipas bílý
0:00
/
0:00

Konipas bílý je nejznámějším ze tří druhů našich konipasů. Můžeme se s ním u nás setkat prakticky po celém území, přičemž početnější je v nižších polohách, ale vystupuje i do hor, kde svým štěbetáním a švitořivým zpěvem oživuje i vysoko položená místa.

Ornitologové se často snaží přiblížit lidem hlasové projevy ptáků, ne vždy je to jednoduché, u konipasa bílého je ovšem zajímavé, že se většinou shodují na přepisu pro jeho vábení jako "živlis" nebo "givlis". Toto vábení totiž tvoří podstatnou součást jeho zpěvu.

Pro konipasa bílého existuje u nás řada starších lidových názvů, přičemž většina z nich si všímá jeho charakteristického znaku, a to je pocukávání ocasem. Nejběžnější název je třasořitka, podobně na Slovensku mu říkají trasochvost.

Konipas bílý je tažný druh, který od nás odlétá do jižní Evropy a dokonce i do severní Afriky. Vrací se k nám brzy na jaře, někdy dokonce i v posledních únorových dnech. To určitě přispělo k jeho obrovské oblibě mezi venkovským lidem, protože byl jedním z prvních poslů jara, a to poslem, který zůstal někde hned ve vesnici a tam pobíhal po střeše a po dvoře, zatímco skřivani, kteří se také objevují koncem února, většinou vysoko na obloze jen protáhli a zmizeli neznámo kam.

Základní údaje

Konipas bílý (Motacilla alba) je štíhlejší než vrabec, s dlouhým ocasem, kterým při chůzi pocukává. Sameček má na hlavě černobílou kresbu, samička černošedou. Mláďata jsou svrchu nahnědle šedá a na hrdle mají tmavě hnědou pásku. Žije v otevřené krajině v blízkosti vod, často na okrajích i uprostřed lidských sídel; u nás je zcela běžný. Hnízdo si staví na nejrůznějších místech - v polodutinách a výklencích, nízko na stromech a v keřích, v různých technických zařízeních (dokonce např. v tlampači místního rozhlasu) nebo na zemi. Na 5 až 6 bělavých, hnědě skvrnitých vejcích sedí jen samička, sameček se podílí až na krmení mláďat. Potrava téměř výhradně živočišná (drobný hmyz). Hnízdí až třikrát ročně. Naši ptáci zimují v západní Evropě, Středomoří a v Africe mezi Saharou a rovníkem, kam odlétají v říjnu; vracejí se v březnu.

Video: MOS, Adolf Goebel