Káně rousná

Slyšeli jsme hlas káně rousné z hnízdiště v severské tundře. U nás ji s největší pravděpodobností neuslyšíme, protože za migrace a v době zimování se obvykle neozývá.

Velikostí, tvarem těla i siluetou se káně rousná hodně podobá naší káně lesní. Odlišuje se však od ní několika charakteristickými znaky. Zatímco naše káně je zdola i shora téměř celá zemitě hnědá, káně rousná je spíše šedohnědá a na spodině hodně skvrnitá. Typickým diagnostickým znakem však je bíle zbarvený ocas, na němž je u jeho konce jeden výrazný tmavý pruh. Bílá barva ocasu kontrastuje s tmavým tělem, především při pohledu shora. Ostatně obdobně jako bílé skvrny v ruční části křídel, které bělostně svítí rovněž na její horní straně.

Zatímco naše káně lesní hnízdí na stromech, příbuzná káně rousná hnízdí na zemi. Ve své domovině začíná hnízdit většinou až v květnu a počet snesených vajec silně kolísá v závislosti na početnosti její hlavní kořisti. Tou jsou drobní hlodavci, v arktických oblastech lumíci. Péči o vejce i mláďata zajišťuje samice. Samec hlídá obvykle někde nedaleko hnízda, později loví a přináší potravu. V tu dobu, stejně jako v době toku, bývá častěji vidět i v letu.

Káně rousná, stejně jako naše káně lesní, je vlastně velmi užitečný živočich. Na hnízdišti loví téměř výhradně lumíky. A na zimovištích, tedy i u nás a v celé střední Evropě, tvoří až 90 procent ze všech ulovených živočichů hraboš polní. Hraboš polní je klasifikován jako významný škůdce zemědělských plodin. Je až zarážející, kolik kání rousných bylo zastřeleno v domnění, že doslova plení naše koroptve, bažanty, zajíce či králíky. Přitom v téže době byly známé a v literatuře uvedené důkladné rozbory k její potravě. Asi je ti, kdo rozhodovali nad jejím životem, nečetli nebo jim nevěřili.

Základní údaje

Káně rousná (Buteo lagopus) je velmi podobná káni lesní, s opeřenýma nohama (odtud jméno „rousná“). Pro určení je důležité zbarvení ocasu – je bílý s tmavými pásky, z nichž poslední je nápadně široký. U nás se celkem běžně vyskytuje od listopadu do dubna v otevřených bezlesých terénech; jde o ptáky, kteří k nám přilétají z hnízdišť ve Skandinávii a severním Rusku. Živí se především drobnými savci. V severských lesotundrách a tundrách hnízdí od května, kdy samička snáší do hnízda umístěného na zemi či na stromě snůšku 2 až 7 vajec (velikost snůšky závisí na početnosti a dostupnosti potravy). Zahřívá je sama, ovšem samec hlídá nedaleko hnízda a později obstarává potravu pro mláďata.