Drozd kvíčala (VIDEO)

1. srpen 2001
Vědecké zařazení Pěvci

Zpěv drozda kvíčaly není příliš nápadný. Zkušené ucho v něm postřehne zjednodušené strofy dalších drozdovitých ptáků, kteří patří mezi naše nejlepší zpěváky: měkké a melodické strofy, dlouhé u kosa nebo krátké u brávníka, stejně jako rozčleňovaný a tvrdý zpěv drozda zpěvného.

Co je však na hlasovém repertoáru kvíčaly zcela odlišné, je vábení, naprosto charakteristické a často slyšitelné. Podle něho na dálku poznáme přeletující hejno kvíčal v zimě nebo nalezneme hnízdiště v létě.

0:00
/
0:00

Velikostí ani vzhledem se kvíčala od našich hnědých drozdů příliš neliší, je však vždy zblízka poznatelná podle světle šedé hlavy a stejně zbarvené spodní části hřbetu. Tyto barvy působí značně kontrastně, a celý dojem z kvíčaly je tak značně pestrý. Samice a samec jsou velikostí i zbarvením zcela nerozeznatelní.

Kvíčala je původem sibiřský pták, který teprve v nové době osídlil i severní Evropu - například na Islandu a v Grónsku se objevila až ve 20. století. Střední Evropu osídluje od severu od 19. století, ale toto šíření se odehrálo v několika vlnách, mezi kterými rozšíření kvíčaly opět ustoupilo k severu. Svědky poslední vlny šíření jsme byli v průběhu druhé poloviny 20. století: kvíčaly osídlily všechna vhodná místa v Čechách a o něco později i na Moravě.

Vhodná hnízdiště pro kvíčaly představují stromy obklopené vlhčími loukami nebo podobnými místy s krátkým travním porostem. Na nich hledá v době hnízdění potravu, což jsou především drobní bezobratlí živočichové, jako je různý hmyz, měkkýši nebo i červi. Tito živočichové jsou také hlavní potravou přinášenou mláďatům. Hnízda jsou na stromech, většinou dosti vysoko v rozsochách větví při kmeni. Může to být i osamělý strom, ale většinou jsou hnízda v malých lesících nebo břehových porostech. Na vhodných místech mohou být kolonie až desítek párů, někdy však nalezneme hnízdit i jednotlivé páry. Pět vajec snášejí nejčastěji v půli dubna, někdy je však možné najít vejce i koncem června. Samice sedí na vejcích 14 dní, stejně dlouho rodiče krmí v hnízdě mláďata.

Již od konce září k nám začínají přiletovat hejna kvíčal ze severu, nejpočetnější hejna až 3 000 ptáků je možno zastihnout v říjnu. Na zimu táhnou kvíčaly až do jihozápadní Evropy, ale značný počet zimuje i u nás, v březnu a dubnu táhnou hejna severských ptáků zpět.

Od podzimu do jara můžeme spatřit hejna kvíčal především v alejích jeřábů u silnic, stejně tak navštěvují sady, v nichž zůstává na zemi spadlé ovoce. Dříve byly oblíbenou kvíčalí potravou kuličky jalovce, po nichž má kvíčala nejen jméno v některých jazycích, ale její maso z nich získávalo výraznou chuť. A tak v kuchařce Magdaleny Dobromily Rettigové můžeme nalézt recepty na úpravu kvíčal a v našem mysliveckém zákoně z roku 1965 kvíčalu ještě i mezi druhy zvěře užitkové. Naštěstí pro kvíčaly však s celoroční dobou hájení.

Základní údaje

Drozd kvíčala (Turdus pilaris) je poněkud větší než kos. Nápadná je šedá hlava, šedý kostřec a živě hnědý hřbet. Obývá pásy zeleně v blízkosti vod a menší lesíky; na podzim a v zimě se často zdržuje v alejích jeřábů a dalších dřevin s dužnatými plody. Vedle rostlinné složky je v potravě kvíčaly zastoupena i složka živočišná ? měkkýši, brouci a další hmyz, červi apod. Hnízdí v různě velkých koloniích, někdy lze na jednom stromě nalézt i několik hnízd. Vejce jsou modrozelená s jemným skvrněním, samička jich snáší 5 až 6 a většinou je zahřívá bez pomoci samce. Mláďata krmí oba rodiče. Jen malá část našich kvíčal je stálá, ostatní odlétají v říjnu a listopadu zimovat především do Itálie a Francie; vracejí se v březnu. Současně je naše území zimovištěm severských ptáků.

Jak vznikaly nahrávky
S pořizováním nahrávek hlasů kvíčal jsem měl vždycky smůlu. Nemelodické hlasy vábení a varování nepředstavovaly velký problém. Horší už to bylo s nahrávkou zpěvu. Kvíčaly se totiž dlouhou dobu ozývají pouze kontaktními hlasy, až najednou krátce zazpívají. Většinou kvíčalu pozorujeme v koruně stromu, najednou odlétá a o několik desítek metrů dál za letu zazpívá. A to většinou právě v okamžiku, kdy už je vypnutý magnetofon. Takových marných pokusů jsem udělal na Českomoravské vysočině celou řadu.
Pavel Pelz

Video: MOS, Adolf Goebel