Cvrčilka říční

12. prosinec 2003
Vědecké zařazení Pěvci

Cvrčilka říční je málo známý pták z příbuzenstva rákosníků. U nás žije, jak už název říká, podél řek a potoků, vždy tam však musí být křovinný nebo bylinný podrost. Jinak ji můžeme zastihnout i na mokrých lukách.

U nás žijí celkem tři druhy cvrčilek a jejich zpěv nám připomíná hlasy rovnokřídlého hmyzu. Dříve se jim také říkalo rákosníci kobylkoví. Český název cvrčilky se začal používat až od poloviny 20. století.

Hlas cvrčilek je nápadný především v noci, kdy v přírodě utichá celá řada jiných hlasů. Pokud bychom měli to štěstí a dostali se do blízkosti zpívající cvrčilky říční, vidíme, že sameček obvykle vysedává na nějakém vyvýšeném místě, většinou to jsou suché stonky kopřiv nebo jiných bylin, a nápadně otáčí hlavou a přitom stále zpívá. Zdá se nám tedy, jako by při zpěvu měnil své místo.

Poslechněte si, jak o cvrčilce mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:

Pokud jde o hnízdění cvrčilek, jsou to ptáci nesmírně tajemní a neznámí. Je totiž otázkou štěstí najít hnízdo. Je u nás jen málo ornitologů, kteří viděli cvrčilky při hnízdění. Hnízdo bývá velmi dobře ukryto v trávě nebo jiné vegetaci a jeho nalezení je prakticky nemožné. Proto máme i málo informací o tahu našich cvrčilek. Vyplývá to i ze skutečnosti, že cvrčilky se poměrně obtížně chytají a počty okroužkovaných ptáků za celou dobu činnosti Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze jsou velmi nízké. Teprve v posledních deseti letech, kdy si pomáháme při odchytu reprodukovaným zpěvem cvrčilek, se nám daří zvyšovat počty okroužkovaných ptáků. K samotnému odchytu používáme nárazové sítě, ale máme i spolupracovníka, kterému se daří chytat ptáky v noci za pomoci silné baterky přímo do ruky. Doufejme tedy, že si příště budeme moci říci i o zimovištích našich cvrčilek.

Základní údaje

Cvrčilka říční (Locustella fluviatilis). Menší než vrabec; svrchu nazelenalá, na hrdle a bradě s tmavým podélným čárkováním, na břiše světlá. Žije velmi skrytě ve vlhčích listnatých lesích s bylinným nebo křovinným podrostem, v křovinách na mokrých loukách, v porostech kolem vod atd. Potrava výhradně živočišná, především hmyz a další členovci. Hnízdo staví nízko nad zemí v keřích prorostlých trávou, kopřivách apod. Samička snáší 4 až 5 vajec a má rozhodující podíl na jejich inkubaci, o mláďata pečují oba rodiče. Do zimovišť ležících ve východní Africe jižně od rovníku odlétá již v srpnu, na hnízdiště se vrací v první polovině května.

autor: Jaroslav Škopek