Čížek lesní
Oblibu tohoto drobného, čiperného, žlutozeleně zbarveného zpěváčka dokazují již prastará pomístní jména typu Čížová nebo příjmení Čížek. Podobně jako v češtině zní jeho název i v některých evropských jazycích, například rusky se řekne čiž nebo německy Zeisig. Určitě existuje i souvislost českého pojmu s čižbou, čížek – čižba, čili chytání drobných ptáků pro chov v klecích.
A skutečně čížci dříve patřili k nejoblíbenějším chovancům, neboť se vyznačují milým švitořivým zpěvem, pohyblivostí a minimálními nároky na chov.
Zpěv čížka tvoří různorodé vrzavé tóny prokládané flétnovými hvizdy. Zpěv sice můžeme zaslechnout i v zimě, ale teprve v době námluv zpívají samečci takřka neustále. Aby na sebe upozornili, zpívají i za zvláštního letu. Tento let je imponující a sameček při něm pomalu mává křídly a má široce roztažený ocas. Podobný typ letu můžeme vidět i ve městech, ale takto létají jeho příbuzní – zvonohlíci nebo zvonci.
Hnízdo čížka lze nalézt jen velmi nesnadno. Dokonce vznikla i romantická pověst, že ptáček přidává do svého hnízda divotvorný kamínek, a ten činí hnízdo pro lidské pozorovatele naprosto nenalezitelné. Pravda je však taková, že pták svou kolébku staví dvacet i více metrů vysoko v koruně smrku.
S čížkem se nejčastěji setkáváme na podzim a v zimě, a to v porostech olší nebo bříz. Dříve býval považován za potulný druh, ale dnes už víme, hlavně na základě kroužkování, že čížek – jak ze severní, tak i střední Evropy – podniká dlouhé tahy až do Středomoří. Někdy dokonce díky množství čížků hovoříme o invazích. Zjara se hejnka čížků, která jsme viděli v olšových porostech, rozdělují na jednotlivé páry a čížci se stěhují do vyšších nadmořských výšek, především do smrčin. Zde si jednotlivé párky potom vybírají místo pro své skryté hnízdečko, ale někdy zahnízdí i v nižších polohách. Tak se s nimi můžeme setkat i v městských parcích nebo nížinných lužních lesích.
Základní údaje
Čížek lesní (Carduelis spinus) je výrazně menší než vrabec, zelenavě zbarvený. Charakteristický je pro něj žluto-černý ocas, žlutozelený kostřec, dva příčné žluté proužky v křídle a po stranách podélně skvrnité břicho. Sameček má černé temeno a bradu a celkově je zbarven živěji než samičky a mladí ptáci. Hnízdí dvakrát ročně, a to převážně v rozlehlých jehličnatých lesích; mimo dobu hnízdění se sdružuje do hejn, která se vyskytují hlavně kolem řek a potoků v porostech olší a bříz. Živí se semeny, při jejichž sběru se zavěšuje i na nejtenčí větvičky. Do hnízda, které staví velmi vysoko na jehličnanech (nejčastěji smrcích), snáší samička od března 4 až 5 vajíček a zahřívá je bez přispění samce. Ten se podílí až na krmení mláďat. Přelétavý a tažný druh. Naši tažní ptáci směřují do Středomoří a západní Evropy, naopak k nám přilétají čížci ze severu a severovýchodu, jejichž podzimní a zimní výskyt může mít v některých letech až charakter invazí.
Video: MOS, Adolf Goebel
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
