Církevní školy na prahu nového školního roku po karanténě

Školní rok v pražské Škole Ječná nezačal jen 1. září usednutím studentů do lavic, ale také včerejší mší svatou v nedalekém kostele svatého Ignáce. Jaké obory škola nabízí, vysvětluje ředitelka Marie Šiková.

„My jsme trošku specifická církevní škola, protože jsme vlastně souškolí, jak nám také mnozí říkají. V budově těch škol v Ječné jsou totiž tři subjekty církevních škol. Je to Církevní střední zdravotnická škola Jana Pavla II., jejímž zřizovatelem je Arcibiskupství pražské. Pak je to Střední odborná škola sociální svaté Zdislavy, kterou zřizuje česká provincie Kongregace dcer božské lásky, což jsou zároveň majitelky zdejších budov, které nám pronajímají. A pak je tu Vyšší odborná škola zdravotnická Suverénního řádu maltézských rytířů, jejímž zřizovatelem je České velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů. A co je společné, je, že všechny tři školy vzdělávají pomáhající profese.“

Nový školní rok po přestávce vynucené karanténou vnímá paní ředitelka následovně.

„Já bych řekla, že letošní školní rok je takový hektičtější, protože všechno se to odvíjí od toho, že jsme v Praze v epidemiologické situaci, o které nevíme, jakým způsobem se bude dál vyvíjet, ale musíme být na to alespoň nějakým způsobem připraveni. Řekla bych, že teď jde o hygienická a protiepidemická opatření, která musíme nějakým způsobem zajistit, protože jsme ve škole všichni pohromadě a vracejí se nám studenti ze všech koutů republiky, takže na to musíme být nějakým způsobem připraveni, zásobeni a musíme mít vypracovaný alespoň nástin nějaké strategie. I když se samozřejmě řídíme metodickými pokyny a doporučeními ministerstva zdravotnictví a ministerstva školství, ale vždy je to podle mě individuální pro každou školu, protože každá je trošku jiná, je tam jiné prostředí, jiná budova apod. A také musíme být připraveni na distanční formu výuky, která se stává legislativně povinnou.“

Církve také provozují školy pro děti s postižením. Jedním z provozovatelů je například Diakonie Českobratrské církve evangelické. Slovo má vedoucí komunikace Pavel Hanych.

„Diakonie aktuálně provozuje v Česku 17 škol, většina z nich jsou speciální školy pro děti nebo mladé lidi s postižením, leckdy i kombinovaným nebo těžším postižením. V tomhle jsme svým způsobem unikátní, že se nebojíme těch, řekněme, těžkých diagnóz a snažíme se vyjít vstříc i rodičům, kteří své dítě těžko do nějaké jiné speciální školy udají.“

Jedná se o školy mateřské, základní i praktické.

„Dohromady v těch všech sedmnácti školách je 450 žáků. Školy Diakonie se specializují na rodinné prostředí, malé třídy, kolikrát je v nich 4 až 6 žáků a je tam prostor pro to, aby se jim pedagogové i asistenti věnovali individuálně s přihlédnutím k jejich zdravotnímu postižení.“

Zavření škol kvůli karanténě bylo pro rodiče dětí s postižením velmi náročné.

„Speciální školy se nakonec mohly otevřít po té první koronavirové vlně už na začátku června, takže ty školy ještě na měsíc otevřely, nicméně ta pauza byla celkově velmi dlouhá. Takže v našich školách mají rodiče i děti radost, že zase můžou chodit do školy, pro rodiče je to výrazná úleva v té každodenní péči. Děti, které navštěvují speciální školy Diakonie, mají dost často třeba kombinovaná postižení ještě dohromady s autismem a ty diagnózy jsou skutečně obtížné a pro každodenní péči je to velmi náročné. Takže když rodiče mají možnost, aby děti navštěvovaly školu, je to velké ulehčení pro ně samotné i pro všechny, kdo se o ty děti starají.“

Diakonické speciální školy jsou také zvláštní tím, že často se v jejich blízkosti vyskytuje i nějaká další sociální služba – například pracoviště rané péče Diakonie, anebo stacionář pro lidi s postižením.