Budníček větší

V přírodě oba druhy jednoznačně odlišuje jen zpěv samečků. Monotónní a výrazné „cilp calp“ budníčka menšího se s proměnlivým trylkováním budníčka většího nedá zaměnit ani náhodou. Zpěv bývá přednášen z koncových větví korun stromů, takže je dobře slyšitelný i na desítky metrů.

Při poslechu jste si určitě povšimli, že trochu posmutnělá flétnová melodie nejprve stoupá a pak naopak klesá, takže trochu svým členěním a barvou připomíná mnohem známější zpěv samečka pěnkavy obecné. Na rozdíl od velice hojné pěnkavy je však budníček větší obyvatelem členitých lesů prostoupených pasekami, kde se vyskytují dřeviny mladších věkových kategorií. V jejich porostech na zemi hnízdí nejraději. V českých horách patří k nejhojnějším ptačím obyvatelům horní hranice lesa a pásma kosodřeviny, kde jej přitahují právě příhodné hnízdní možnosti v hustém podrostu. Vyšší nadmořskou výšku ale nepreferuje, hnízdí v příhodných porostech v nížinách i pahorkatinách. V době jarního tahu z afrických zimovišť se samečci ozývají dokonce z městských parků a zahrad.

Poslechněte si, jak o budníčkovi větším mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:

Městská zeleň je jen jejich přechodným stanovištěm, kde posbírají něco drobných bezobratlých živočichů, aby doplnili energetickou potřebu při náročném tahu a přesunuli se do míst, kde založí rodinu. Malé, úhledné hnízdo budníčka většího má tvar dětské pícky nebo svrchu kryté boudičky a podle jeho vzhledu byli tito drobní pěvci v češtině pojmenováni. Základ hnízda tvoří traviny a suché listy, takže je v hustém bylinném podrostu prakticky nenalezitelné. Nejspíš můžeme do domácnosti budníčka nahlédnout, když při procházce v lese náhodou vyplašíme samičku sedící na vejcích. Určitě se ale nesmíme dotýkat ani vajec ani bezprostředního okolí dokonale maskovaného hnízda.

Podobně jako jiní pěvci přestávají po vyhnízdění samečkové zpívat. Během léta se ozývají posmutnělým pískáním, které je zvlášť nápadné v době odpoledního horka, kdy jiní ptáci spíše mlčí. Pískání budníčků menších a větších tak patří k nejčastěji slyšeným přírodním hlasům v lese. Jejich hlas, odborně zvaný vábením, se vytratí koncem září, kdy budníčci větší odlétají na zimoviště, která leží až v jižní Africe ve vzdálenosti skoro 10 000 kilometrů.

Základní údaje

Budníček větší (Phylloscopus trochilus). Jeden z našich nejmenších ptáků, velmi podobný budníčkovi menšímu – svrchu je olivově zelený, na hrudi a hrdle žlutý, na břiše špinavě bílý. Na rozdíl od b. menšího má výrazný žlutý nadoční proužek; v přírodě jsou však oba druhy spolehlivě odlišitelné jen podle hlasových projevů. Žije ve všech typech lesů, ale také v křovinách, v porostech kolem vod apod. Hlavní složkou potravy je hmyz, mimo dobu hnízdění také měkké plody rostlin. Shora kryté hnízdo staví na zemi; dokonale ho ukrývá ve výmladcích dřevin, křoví či trávě. Hnízdí jednou ročně, snůšku obsahující 5 až 6 vajíček zahřívá samička, mláďata pak krmí oba rodiče. Tažný druh zimující v Africe jižně od Sahary. Na hnízdiště přilétá v dubnu a opouští je většinou během září.