Budníček menší

Všichni budníčci, z nichž u nás hnízdí 4 druhy a dalších 5 bylo zastiženo vzácně na tahu, jsou velikostí a vzhledem velmi podobní - některé druhy se dají rozeznat jenom podle poměru délky jednotlivých letek v křídle. Čím se však jednotlivé druhy vzájemně liší, je u jednotlivých druhů naprosto odlišný hlas, především zpěv. Ten slouží nejen k druhové identifikaci, ale především ke komunikaci uvnitř druhu – hlavně jako revírní nebo teritoriální zpěv. Tím jednotliví budníčci označují svůj revír. Zpěv budníčka menšího však není vázán pouze na dobu hnízdění a obhajobu hnízdního teritoria. Samozřejmě nejčastěji ho slyšíme po jarním příletu ze zimovišť, a poněvadž je to pták u nás všude početný, slyšíme ho velmi často. V létě však zpěv umlká, ale po proběhlém hnízdění a pelichání se začínají občas budníčci menší ozývat znovu – zejména za jasných pozimních dnů až do listopadu.

Poslechněte si, jak o budníčkovi mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:

Všechny druhy budníčků jako ptáků hmyzožravých jsou tažné. Budníčci menší odlétají od srpna do října, ale zimují často již ve Středomoří. A tam všude se občas ozývají po celou zimu. S jarním tahem, který probíhá v březnu, a se začátkem hnízdního období zpěv nabude na intenzitě.

V posledních letech zůstávají jednotliví budníčci menší u nás přes celou zimu. Dříve bylo jejich přezimování zcela ojedinělé a každé zjištění si zasloužilo publikování v ornitologických časopisech. Při soustavném zimním mapování ptáků v České republice však bylo zjištěno, že zde zimuje snad až 60 jedinců. Především je to v nížinách kolem vodních toků, v jejichž hustých břehových porostech patrně nejsnadněji nalezne potravu. V době hnízdění však obývá téměř všechny typy lesa a v posledních 50 letech pronikl i do městských parků a zahrad. A to mu jistě zajišťuje nejlepší vyhlídky na další přežívání.

Základní údaje

Budníček menší (Phylloscopus collybita) je jedním z našich nejmenších ptáků, váží 5 až 9 gramů. Shora je olivově hnědý, zespodu bělavý; od téměř stejně zbarvených dalších druhů budníčků - zejména budníčka většího - je odlišitelný prakticky pouze podle zpěvu. Žije v jehličnatých i listnatých lesích, v parcích, zahradách apod. Kulovité hnízdo s vletovým otvorem na boku bývá na zemi nebo v křoviskách nízko nad zemí. Snůšku 5 až 6 vajíček zahřívá pouze samička, na kterou posléze připadne i rozhodující díl péče o mláďata - sameček je krmí jen výjimečně. Živí se hmyzem, jeho larvami i vajíčky. Tažný (u nás přezimuje jen velmi vzácně), koncem září a v říjnu se vydává na cestu do zimovišť, která leží ve Středomoří, severní Africe a dokonce i v tropické Africe mezi Saharou a rovníkem. Na hnízdiště se vrací v březnu a v první polovině dubna.

Jak vznikaly nahrávky

Budníček menší se u nás vyskytuje běžně od března až do listopadu v lesních a křovinatých porostech, a nalezení zpívajících samců tedy nepředstavuje žádný problém. Pro záznam hlasu je ale důležité vyhledání klidného zákoutí s bezvětřím. I slabý větřík dokáže v listnatých porostech, zvláště s osikami, znemožnit nahrávku. To, co sluchem v terénu nepostřehneme, dopadne někdy na záznamu překvapivě špatně.