Bramborníček černohlavý

Souvisleji u nás hnízdí jen na východě státu, zvláště na jižní Moravě, v Čechách se početněji vyskytuje především v Českém Středohoří a na výsypkách u hnědouhelných lomů v Podkrušnohoří. Ojedinělé hnízdící páry však můžeme zastihnout i na řadě dalších lokalit v podhůří Šumavy, Českého lesa a na Českomoravské vrchovině.

Čtěte také

Volání jara. Poslechněte si hlasy ptáků s komentářem Ludvíka Mühlsteina

Bramborníček černohlavý sice nepatří mezi vynikající zpěváky, jeho zpěv je jen vrzavé švitoření bez výraznější melodie, zato jej přednáší s neobyčejnou živostí. Co však překvapí pozorovatele, je jeho nevšední zbarvení – sameček má uhlově černou hlavu, po stranách krčku bílé skvrny, celou hruď má rezavě červenou a v letu výrazně vynikají bílé skvrny ve křídlech. Je to neposedný ptáček přelétající jako motýl z vrcholu jedné byliny na druhou. Vyhlíží při tom hmyz, za kterým často vyletuje do výše, aby si opět opodál usedl na vršek jiné byliny nebo keříku. V době hnízdění si ho může všimnout i méně zkušený pozorovatel, protože v blízkosti hnízda sameček vzrušeně přeletuje kolem vetřelce a úzkostlivě se ozývá výstražným tíkáním. Člověk však nemá šanci jeho hnízdečko objevit, protože je nenápadně ukryto pod trsem trávy.

Přestože je bramborníček černohlavý tažným ptákem, který zimuje ve Středomoří a na africké straně až v polopouštních oblastech Sahary, objevují se u nás první samečci již koncem března na nejrůznějších otevřených místech, na mezích polí a luk. V tu dobu jim ovšem ještě není do zpěvu a pokud člověk náhodou takového nedočkavce spatří, zůstane v údivu stát nad tak neobyčejně půvabným poslíčkem jara.

Základní údaje

Bramborníček černohlavý (Saxicola torquata) je menší než vrabec. Sameček má černou hlavu a hřbet, bílý proužek na černém křídle a rezavě hnědou hruď, samička je zbarvena méně výrazně. Živí se hlavně drobným hmyzem. Hnízdo si staví na zemi v husté trávě, samička snáší 5 až 6 nazelenalých vajec s jemnými rezavými skvrnami a sama je zahřívá, na péči o mláďata se však podílí i sameček. Převážně tažný, naši ptáci pravděpodobně zimují ve Středomoří. Odlétá v říjnu a vrací se v březnu. Zvláště chráněný, patří mezi ohrožené druhy.

Jak vznikaly nahrávky

Bramborníček sedává na vyvýšených místech a zaujme nás nápadným pocukáváním křídel a rozevíráním ocásku. Jeho zpěv je tichý, nenápadný, jednoduchý a poměrně krátký. Můžeme však nalézt samečky, kteří zpívají i výrazně a někteří také hlasitě. Protože se u nás vyskytuje jen místy na sušších slunných místech, nalezení zpěváka lepších kvalit je úkolem zpravidla na několik let. Jelikož okraje silnic a železničních tratí, kde se místy zdržuje, nejsou z hlediska hluku právě vhodné pro zvukový záznam, dal jsem se zmást staršími údaji z ornitologické literatury a hledal jsem ho také na horských loukách. To však zřejmě koncem dvacátého století již neplatilo. Byl jsem nakonec spokojen s nalezením zpívajících bramborníčků podél komunikací na jižní Moravě.