Vesthajlendský teriér / West highland white teriér / vestík
Má společné předky s ostatními skotskými nízkonohými teriéry, i on byl v minulosti užíván k lovu tzv. škodné sídlící v norách. Od ostatních se však už v 17. století začal oddělovat nápadnou bílou barvou, která i při loveckém zaujetí vylučovala záměnu s lovenou zvěří. Jako moderní plemeno se stabilizoval v letech 1905 - 1907, kdy vznikly první chovatelské kluby a byl uznán anglickým Kennel Clubem.
Popis: Malý, ale silný a svalnatý nízkonohý teriér s hlubokým hrudníkem. Hlava mírně klenutá, bohatě osrstěná, čenich jen lehce zašpičatělý. Oči středně velké, daleko od sebe, bystrého, pronikavého pohledu. Uši malé, vztyčené, špičaté, porostlé krátkou srstí. Krk dostatečně dlouhý, svalnatý. Končetiny krátké, silné a svalnaté. Trup kompaktní, hřbet rovný, hrudník hluboký. Ocas rovný, vesele nesený vzhůru, dlouhý 12,5 cm, pokrytý tvrdou srstí. Srst tvrdá, asi pěticentimetrová, bez zvlnění, nesmí být otevřená. Zbarvení: bílé.
Charakteristika: Veselý, čilý a sebevědomý pes s aktivním přístupem k životu. K lidem i k dětem přátelský, někdy však poněkud svéhlavý a neposlušný.
Zvláštní nároky: Plemeno dosti náročné na péči o srst, která by jednak měla zůstat čistě bílá, jednak je nutno ji pravidelně trimovat (škubat, neboť stříháním měkne) a denně kartáčovat. Vyžaduje důslednou výchovu.
Užití: Dříve lovecký pes - norník, dnes oblíbený společenský pes.
Výskyt: Dnes patří k módním, všeobecně oblíbeným a rozšířeným plemenům.
Možná záměna: Vzhledem k bílé, pro teriéra této velikosti netypické barvě nepravděpodobná.
pes i fena: cca 7,5 - 8,5 kg, 28 cm
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
