Velký münsterlandský ohař

Navazuje na středověké ptačí psy, spolu s malým münsterlandským ohařem a německým ohařem dlouhosrstým patří do skupiny německých dlouhosrstých ohařů typu "epagneul" (španěl), jež se začala oddělovat až koncem 19. století. Když německý klub dlouhosrstých ohařů v roce 1909 vyloučil z chovu černobílé jedince, jeho příznivci v roce 1919 založili Klub pro chov čistokrevného černobílého dlouhosrstého münsterlandského ohaře, a začali tak s chovem nového samostatného plemene. Standard byl publikován v roce 1921.

Popis: Poměrně velký, mohutný a svalnatý pes čistých linií. Hlava ušlechtilá, suchá, se silným a dlouhým čenichem, bez převislých pysků. Oči co nejtmavší. Uši široké, vysoko nasazené. Krk silný, svalnatý, ušlechtile klenutý. Tělo s hlubokým hrudníkem a krátkým, pevným hřbetem. Končetiny hrudní rovné s praporci, pánevní s "kalhotkami". Ocas vodorovně nebo o něco výše nesený, s dlouhou vlajkou. Srst: dlouhá, hustá, hladká, nezkadeřená. Zbarvení: černo-bílé.

Charakteristika: Pohyblivý, živý, ale poslušný lovecký pes. Vyznačuje se jemnou povahou, nesnáší tlak. Snášenlivý k domácím zvířatům.

Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu. Měl by mít možnost loveckého uplatnění.

Užití: Ceněný univerzální lovecký pes,určený především k práci po výstřelu, dobrý stopař i aportér. Vystavuje.

Výskyt: Velký münsterlandský ohař je chován podstatně méně často než malý münsterlandský ohař. Mimo myslivecké kruhy se s ním prakticky nesetkáváme.

Možná záměna: S německým dlouhosrstým ohařem, od něhož se odlišuje černobílou barvou.

pes: cca 30 kg, 60-65 cm
fena: cca 30 kg, 58-63 cm

autoři: Martin Smrček, Lea Smrčková