V Mikulově žila druhá nejpočetnější židovská obec v českých zemích
Naše prázdninové putování po židovských památkách opravených v rámci projektu 10 hvězd nás dnes zavede do Mikulova. Tamní židovská obec patřila po 300 let mezi nejvýznamnější a největší komunity na Moravě. Bylo zde centrum samosprávy a sídlo zemského rabína a také centrum vzdělání. V rámci projektu 10 hvězd – Revitalizace židovských památek v České republice tam byla v posledních čtyřech letech opravena synagoga, která patří mezi ty nejpracnější a nejvýznamnější židovské budovy tohoto projektu.
Židovská čtvrť se v Mikulově rozkládala na západ od zámku. Co se z ní do našich dnů dochovalo, vyjmenovává historička Dana Massowová z Regionálního muzea v Mikulově.
„Především bych vyzdvihla horní synagogu, která je zároveň nejstarší a nejvýznamnější synagogou v Mikulově a jedinou, která se dodnes dochovala. Dále je tu židovská čtvrť, ke které patří i rozsáhlý židovský hřbitov, po Praze a Kolíně největší židovský hřbitov v Česku, který obsahuje přes 4200 čitelných náhrobků. Je to kulturní památka velmi navštěvována i ze zahraničí židy, kteří se chodí modlit k velkým zemským rabínům, kteří jsou zde pohřbeni. Další památkou jsou zde různé měšťanské domy z doby renesance nebo baroka s typickými architektonickými portály z doby baroka, které jsou pro mikulovské židovské město příznačné. Dále tu máme mikvi, která byla znovu objevena v roce 2006 při archeologickém průzkumu. Z původních 390 domů v židovské čtvrti se zachovalo pouze 90.“
O synagoze v Mikulově krásně hovoří architekt Jan Soukup, jehož ateliér se podílel na rekonstrukci všech patnácti objektů zahrnutých do projektu 10 hvězd.
„Myslím si, že tato synagoga je opravdu nejkrásnější z té řady, kterou jsme opravovali. Je to jednak v té její neobvyklé kompozici – uprostřed jsou čtyři mramorové sloupy, což je na Moravu importovaný typ. A i ta nádhera aronu ha-kodeš, která také není úplně obvyklá. Čili ta péče těch lidí, kteří ji stavěli na konci 17. a na začátku 18. století, je tam přímo hmatatelná. Bylo vidět, že ta stavba byla dělána s láskou a že se předpokládalo, že bude hodně a dobře užívaná.“
Interiér synagogy je takzvaného polského typu.
„Je to importovaný typ z jihovýchodního Polska, tam se zachovalo několik takovýchto synagog. Je to prostor, který je sklenut čtyřmi kopulemi na prostřední sloupy. Jsou tam čtyři sloupy, které jsou někdy dál od sebe, takže tam mohla být bima, čili místo na čtení bohoslužebných textů. Tady by se mezi ně nevešla, zde je to jen výzdobný prvek.“
V minulém století byl osud synagogy složitý, jak vypráví historička Dana Massowová.
„Synagoga po 2. světové válce, kdy mikulovská židovská obec přestala existovat, chátrala. A to chátrání pokračovalo i v době totality. Od roku 1977 proběhla rekonstrukce synagogy, která byla však spíš nešťastně pojatá, respektive veškeré prvky religiozity se tehdy musely vymazat, to znamená hebrejské nápisy, byl odstraněn barokní aron ha-kodeš a udělaly se další úpravy – například se zbourala zimní modlitebna a přistavěl se železobetonový přístavek s toaletami. Synagoga sloužila jako výstavní síň pro muzeum.“
Na restaurátory tedy čekala vysloveně detektivní práce. Jako příklad popisuje vedoucí týmu restaurátorů Jana Waisserová obnovu nápisů v kupolích synagogy.
„My jsme věděli, že tam kdysi byly nápisy, protože se v Regionálním muzeu v Mikulově dochovaly spauzované na igelitech. Trošku nepřesně a dochovaly se spauzované v nějaké vrstvě z 19. století. Pro nás bylo překvapením, že pod těmi překryvy se našly starší vrstvy – barokní a i pozdější, zkrátka ty nápisy se obnovovaly ve chvíli, kdy byly poškozeny. Stejné texty. Bylo to velmi složité, protože to historické písmo má jinou podobu než dnešní hebrejské písmo, takže jsme si museli pozvat odbornici, hebraistku paní Sixtovou, která tady na místě z lešení velmi studovala ta jednotlivá písmena a byla to tak trošku archeologie.“
V žádné synagoze opravené v rámci projektu 10 hvězd není trvale Tóra; výjimkou je pouze plzeňská synagoga. Kdy se v mikulovské synagoze konají bohoslužby, uvádí koordinátor projektu 10 hvězd Jan Kindermann.
„Tady v Mikulově na Jahrzeit (járcajt) významného rabína Šmelkeho Horovitze přijíždějí chasidé z celého světa a v této synagoze se modlí přes celou noc. Jahrzeit, tedy výročí úmrtí toho rabína, bývá v dubnu, takže tady ty bohoslužby probíhají.“
Expozice v mikulovské synagoze představuje dějiny místní židovské komunity a také židovskou vzdělanost na Moravě.
