Umění nebýt hypochondrem

Chytrý lékař zakazoval lidem ve svém okolí číst lékařské knihy, tvrdil, že pokud má člověk třeba jenom průměrnou obrazotvornost, je pravděpodobné, že propadne dojmu, že má mnoho z oněch nemocí, o jakých se v literatuře dočetl...

Takzvaní hypochondři jsou už po dlouhá léta předmětem zábavy těch, kdo se zatím ještě nevylekali tím nebo oním příznakem, hypochondrie je i vděčným námětem uměleckých děl...

A přece i hypochondrie je nemoc. Působí trápení, úzkosti, trýzeň.

Kolikrát možná větší trápení, než jaká by dokázala způsobit skutečná bolest, než jaká by způsobila bolest, kterou by šlo snáze odstranit než hypochondrii... Známý - a léta tradovaný - je případ českého umělce, který spáchal sebevraždu a když bylo po pitvě, řekl lékař, že tak zdravého nebožtíka už dlouho neviděl... Je snadné se posmívat někomu, kdo trpí něčím, co ostatní nechápou.

Jenomže je to nebezpečné. Kolikrát ti, kdo se hypochondrovi nejvíc posmívají, propadnou po čase sami velké hypochondrii. Jako by jim podvědomí chtělo ukazovat cestu k chápání cizího trápení.

Znal jsem jednoho moudrého starého lékaře, který mi objasnil podstatu hypochondrie na jednoduchém případu. Vybídl mne, abych se soustředil na svůj palec u nohy. Abych na něj chvíli myslel. Po chvíli se člověk nemůže od myšlenek na palec u nohy - zcela zdravý, nechorobný - odpoutat. Myslí na něj dál a dál... Nemůže se myšlenky na palec zbavit. A co teprve, kdyby se ona myšlenka měla ještě pojit s nějakým nebezpečím, nějakou úzkostí! Poradil jsem tenhle "Velký zákon palce" řadě známých a myslím, že řadě z nich pomohl. Velký zákon palce... Mohlo by se říkat i Velký zákon hypochondrie.

Jakmile člověk začne věnovat něčemu nepatřičnou pozornost, může se snadno stát, že ona pozornost se začne spojovat s velkou úzkostí. Moudrý zákon palce na to upozorňuje.

Hypochondrie se nepojí jenom se zdravím a nemocí. Může se pojit snad s každou oblastí lidského života, s každou oblastí lidského života se totiž může pojit úzkost, obava, nutkavá tíseň.

Jedna sbírka buddhistické moudrosti vybízí člověka k tomu, aby si vyvážil duši jako šíp. Čím vyvažovat duši?

Lze ji vyvažovat i zkušenostmi, buď vlastními, dobrými i špatnými, které člověk na své vlastní životní pouti nasbírá, anebo zkušenostmi, které přijme od jiných.

Dalo by se povědět: Řekni mi, čeho se bojíš a já ti povím, kdo jsi... Osvícenci očekávali, že s oslabením moci církve se lidé osvobodí, budou se zbavovat strachu. Pokud člověk sleduje statistiky, vidí, že strachu neubylo. Mizejí jistoty minulých pokolení, jenomže nejsou nahrazovány novými jistotami.

Když jsem se dočetl, kolik procent Američanů věří podle statistik na duchy, na strašidla a na setkání s UFO, žasl jsem. Jako by člověk četl statistiku pořízenou ve středověku. Myslím, že podobná statistika, prováděná v evropských zemích, by nebyla příliš odlišná.

Přichází moderní strach. Světem se rozlévá moderní hypochondrie. Umění nebát se. Nebát se toho, co není. Jak uniknout tomu, co není? Jak se zbavovat oné "hypochondrie", která může člověka oslabovat nejenom v jeho úzkostech o vlastní zdraví, jaká ho může oslabovat, protože se může zaměřit i na oblasti lidského vědomí, které se nedotýkají jeho zdraví?

Je něco, co nemůže vzbuzovat strach? Je něco, o co se člověk nemůže bát?

Buď cítí z něčeho hrůzu a pak ho toto "něco" pronásleduje v představách - anebo něco miluje - a pak se o to bojí... Bojí se ztráty. Bojí se, i když nemá proč. STAL SE HYPOCHONDREM.

Možná právě onen zákon palce může v takových případech pomáhat. Když si člověk uvědomí, že pokud začne věnovat nepatřičnou pozornost nepatřičným malichernostem, dostane nepatřičnou odezvu, možná se sám sobě usměje... A kde přibývá místa pro smích, tam ubývá místa pro strach...

Logoterapie vyučuje uzdravování slovy. Moudří psychiatři učí i uzdravování humorem. To, čemu se člověk umí smát, už není tak nebezpečné.

Málokterý hypochondr si tak libuje v hypochondrii, že se jí nechce zbavit. Jako onen, který si nechal na svůj náhrobek vytesat nápis: Tak vidíte, že jsem měl pravdu.

Zákon palce. Velký zákon boje proti hypochondrii. Pokud si duše dokáže uvědomit mechanismy, jakými v ní vzniká strach, je už na cestě, jak strachu unikat. Zbavovat se mu. Rozeznávat skutečnost od úzkosti. Rozeznávat skutečnosti od úzkosti se dá velice dobře právě pomocí humoru, pomocí smíchu. Humor je poznání. Je to zvláštní druh poznání. I onen zákon palce je poznání.

Stačí se soustředit na palec na noze. Nezačíná už těžknout? Svrbět? Nezdá se už, že s tím ubohým palcem není něco v pořádku? Je čas se usmát. A s úsměvem zvítězit nad hypochondrií.

Ať už je onen palec, kterému se věnovala nepatřičná pozornost, palcem na noze, nebo je dokonce palcem vyděšené duše, duše, která začala cítit úzkost...