Tetřívek obecný

18. říjen 2002
Vědecké zařazení Hrabaví
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tetřívek obecný
0:00
/
0:00

Tetřívek obecný, jehož tok posloucháme, patří do řádu hrabavých, je tedy blízký příbuzný např. bažanta, koroptve či tetřeva. Patří mezi druhy s výrazným pohlavním dimorfismem, tzn., že jsou značné rozdíly především ve zbarvení, ale i velikosti obou pohlaví. Samec je zbarven převážně černě s modrozeleným kovovým leskem na některých perech. V křídle je patrná bílá páska, bílé jsou i podocasní krovky. Velice výrazný je ocas, jehož vnější pera jsou lyrovitě zahnuta.

Zvláště v období toku jsou patrné červené kožovité výrůstky nad okem nazývané poušky. Slepička je menší, rezavě hnědá, tmavě kropenatá.

Pozorování toku tetřívka obecného patří asi mezi nejpůsobivější ornitologické zážitky. Pravda, trochu zážitek z tetřívčího toku znepříjemňuje brzké ranní vstávání, často za velice chladného počasí, ale i přesto stojí za to. Tetřívčí tok začíná již v březnu a ve výjimečných případech i v únoru a trvá do začátku června. Nejintenzivněji probíhá v časných ranních hodinách, ale výjimkou není ani večerní tok.

Samci tetřívků přilétají na tokaniště velice časně a vlastní tok začíná ještě před východem slunce. Nejprve uslyšíte ojedinělé zvuky, nazývané pšoukaní, kterými jednotliví kohoutci upozorňují na svou přítomnost. Pšoukání plynule přechází do bublání a kodrcání. Ještě potmě posloucháte, jak se k prvnímu kohoutkovi přidává druhý, třetí a další, a pak zcela ztratíte přehled o tom, kolik jich opravdu na tokaništi je. Až s rozbřeskem můžete pozorovat černobílé rytíře, jak v zápasu o nejlepší místa na tokaništi najíždějí se spuštěnými křídly proti sobě, hlavu nataženou kupředu a ocas rozevřený do nádherné lyry. Pokud je boj opravdu tvrdý, kohoutci vyletují proti sobě a snaží se zahnat svého soka.

Těžiště výskytu tetřívka leží ve Skandinávii a na Sibiři. Ve střední Evropě je tetřívek rozšířen jen ostrůvkovitě a to většinou pouze v horských oblastech. U nás se ještě kolem roku 1950 vyskytoval na většině území, v současnosti se jeho rozšíření omezuje na některá pohraniční horstva, nejhojnější je v Krušných horách, na Šumavě, v Krkonoších a Jizerských horách. Ve vnitrozemí se vyskytuje jen ve vojenských výcvikových prostorech, jako je Libavá a Doupovské hory. Vyhledává otevřenou krajinu s mozaikou rašelinišť, lesních porostů různého stáří a otevřených ploch typu luk, pastvin nebo pasek. Jeho početnost v posledních desetiletích u nás i v celé Evropě klesá. Současný stav u nás se odhaduje na 800 - 1000 samců.

Péče o hnízdo, vajíčka i mláďata spočívá u tetřívka výhradně na slepičce. 6-10 vajíček snáší do mělkého důlku vystlaného trávou a vlastním peřím. Kuřata se líhnou asi po 25 dnech a hned po oschnutí opouštějí hnízdo. Už od prvního dne si za pomoci matky vyhledávají potravu, většinou mravence a další hmyz, a po jednom týdnu jsou schopna dokonce poletovat. V rodinách se zdržují do konce léta a na podzim se rozdělují do hejnek podle pohlaví. Během zimy můžete občas za hezkého počasí zahlédnout tetřívky, jak ozobávají pupeny břízy zavěšeni v jejích větvích. Nepříznivé počasí přečkávají zahrabáni pod sněhovou pokrývkou a to proto, aby omezili ztráty drahocenné energie. Když však koncem zimy začne tát sníh a příroda ukáže svoji přívětivější tvář, osmělí se první kohoutci a začnou vítat další jaro, někdy se značným předstihem.

Základní údaje

Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) je kurovitý pták velikosti domácí slepice. Kohoutek má nápadně zahnutá vnější ocasní pera (takzvanou lyru) a nad okem červené lysé zduřeniny (poušky). Tetřívek obývá lesy prostoupené světlinami nebo louky a pastviny s roztroušenými lesíky a křovinami. Potrava je především rostlinná – bobule, pupeny, jehnědy apod. Žije v polygamii. Tok probíhá od časného jara, kohoutci se na tokaniště slétají před svítáním. Hnízdo je na zemi, snůška čítá 6 až 12 vajíček. Mláďata ihned po vylíhnutí hnízdo opouštějí. Na sklonku léta se tetřívci rozdělují do skupinek podle pohlaví. Stálý druh, pouze při vyšší sněhové pokrývce přeletuje na výhodnější místa. Patří k silně ohroženým druhům.

autor: Pavel Pelz