Tetřívek obecný

18. říjen 2002
Vědecké zařazení Hrabaví
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tetřívek obecný
0:00
/
0:00

Tetřívek obecný, jehož tok posloucháme, patří do řádu hrabavých, je tedy blízký příbuzný např. bažanta, koroptve či tetřeva. Patří mezi druhy s výrazným pohlavním dimorfismem, tzn., že jsou značné rozdíly především ve zbarvení, ale i velikosti obou pohlaví. Samec je zbarven převážně černě s modrozeleným kovovým leskem na některých perech. V křídle je patrná bílá páska, bílé jsou i podocasní krovky. Velice výrazný je ocas, jehož vnější pera jsou lyrovitě zahnuta. Zvláště v období toku jsou patrné červené kožovité výrůstky nad okem nazývané poušky. Slepička je menší, rezavě hnědá, tmavě kropenatá.

0:00
/
0:00

Pozorování toku tetřívka obecného patří asi mezi nejpůsobivější ornitologické zážitky. Pravda, trochu zážitek z tetřívčího toku znepříjemňuje brzké ranní vstávání, často za velice chladného počasí, ale i přesto stojí za to. Tetřívčí tok začíná již v březnu a ve výjimečných případech i v únoru a trvá do začátku června. Nejintenzivněji probíhá v časných ranních hodinách, ale výjimkou není ani večerní tok. Samci tetřívků přilétají na tokaniště velice časně a vlastní tok začíná ještě před východem slunce. Nejprve uslyšíte ojedinělé zvuky, nazývané pšoukaní, kterými jednotliví kohoutci upozorňují na svou přítomnost. Pšoukání plynule přechází do bublání a kodrcání. Ještě potmě posloucháte, jak se k prvnímu kohoutkovi přidává druhý, třetí a další, a pak zcela ztratíte přehled o tom, kolik jich opravdu na tokaništi je. Až s rozbřeskem můžete pozorovat černobílé rytíře, jak v zápasu o nejlepší místa na tokaništi najíždějí se spuštěnými křídly proti sobě, hlavu nataženou kupředu a ocas rozevřený do nádherné lyry. Pokud je boj opravdu tvrdý, kohoutci vyletují proti sobě a snaží se zahnat svého soka.

Těžiště výskytu tetřívka leží ve Skandinávii a na Sibiři. Ve střední Evropě je tetřívek rozšířen jen ostrůvkovitě a to většinou pouze v horských oblastech. U nás se ještě kolem roku 1950 vyskytoval na většině území, v současnosti se jeho rozšíření omezuje na některá pohraniční horstva, nejhojnější je v Krušných horách, na Šumavě, v Krkonoších a Jizerských horách. Ve vnitrozemí se vyskytuje jen ve vojenských výcvikových prostorech, jako je Libavá a Doupovské hory. Vyhledává otevřenou krajinu s mozaikou rašelinišť, lesních porostů různého stáří a otevřených ploch typu luk, pastvin nebo pasek. Jeho početnost v posledních desetiletích u nás i v celé Evropě klesá. Současný stav u nás se odhaduje na 800 - 1000 samců.

Péče o hnízdo, vajíčka i mláďata spočívá u tetřívka výhradně na slepičce. 6-10 vajíček snáší do mělkého důlku vystlaného trávou a vlastním peřím. Kuřata se líhnou asi po 25 dnech a hned po oschnutí opouštějí hnízdo. Už od prvního dne si za pomoci matky vyhledávají potravu, většinou mravence a další hmyz, a po jednom týdnu jsou schopna dokonce poletovat. V rodinách se zdržují do konce léta a na podzim se rozdělují do hejnek podle pohlaví. Během zimy můžete občas za hezkého počasí zahlédnout tetřívky, jak ozobávají pupeny břízy zavěšeni v jejích větvích. Nepříznivé počasí přečkávají zahrabáni pod sněhovou pokrývkou a to proto, aby omezili ztráty drahocenné energie. Když však koncem zimy začne tát sníh a příroda ukáže svoji přívětivější tvář, osmělí se první kohoutci a začnou vítat další jaro, někdy se značným předstihem.

Základní údaje

Tetřívek obecný (Tetrao tetrix) je kurovitý pták velikosti domácí slepice. Kohoutek má nápadně zahnutá vnější ocasní pera (takzvanou lyru) a nad okem červené lysé zduřeniny (poušky). Tetřívek obývá lesy prostoupené světlinami nebo louky a pastviny s roztroušenými lesíky a křovinami. Potrava je především rostlinná - bobule, pupeny, jehnědy apod. Žije v polygamii. Tok probíhá od časného jara, kohoutci se na tokaniště slétají před svítáním. Hnízdo je na zemi, snůška čítá 6 až 12 vajíček. Mláďata ihned po vylíhnutí hnízdo opouštějí. Na sklonku léta se tetřívci rozdělují do skupinek podle pohlaví. Stálý druh, pouze při vyšší sněhové pokrývce přeletuje na výhodnější místa. Patří k silně ohroženým druhům.