Tetřev hlušec

V severských zemích prý považovali tetřeva za ptáka horských bůžků, převtělujících se do jeho podoby. Na našem území ovšem tetřev nebyl vázán jen na lesy horských oblastí. Vyskytoval se i ve středních polohách, odkud však začal mizet už začátkem minulého století. Určitou roli při tom jistě sehrál lov, který se zaměřoval na silné elitní kohouty, jejichž vyhubení mělo zvlášť pro malé populace velmi nepříznivé důsledky. Třeba kníže Allain Rohan zastřelil u Klokočky roku 1903 za večer a ráno 7 kohoutů – a to nebyl zdaleka rekordmanem.

Logo|foto:Český rozhlas

Avšak skutečnost, že se tetřev stal kriticky ohroženým druhem, má jistě ještě jiné příčiny. Změnila se skladba lesů, v nichž dnes chybí pro tetřevy nepostradatelné bylinné a křovinné patro; pryč je i klid střežený dříve za pomoci brokovnic a soli přísnými hajnými a patrně přibylo také přirozených nepřátel tetřeva hlušce.

Fascinující a mnohokrát literárně zpracovaný je tok tetřeva hlušce. Tetřeví kohout se nad ránem začne ozývat hlasem, který lze rozdělit do čtyř fází. Nejprve se ozve tak zvaným klepáním, po něm následuje trylek, což je vlastně jen zrychlené klepání, na to přijde výlusk, přirovnávaný k vytažení zátky z láhve nebo k mlasknutí jazykem, a nakonec se ozve broušení, které zní jako když přejíždíte brouskem kosu.

Právě této fáze toku využívali myslivci k tomu, aby se k tokajícímu kohoutovi v ranním šeru přiblížili. Během broušení prý totiž tetřev neslyší vůbec anebo velmi špatně. Odtud ostatně i jméno tetřev hlušec.

Šance, že znovu uslyšíme tetřevy u všech těch Tetřevích stěn či Tetřevích skal, jsou bohužel poměrně nízké. I když už čtvrtstoletí trvají snahy o znovuvysazení tetřevů do přírody, které stály nezměrné úsilí a nemalé finanční prostředky, zatím nepřinesly odpovídající výsledek.

Ale buďme optimisty a doufejme, že jednou, byť třeba až za desítky let, budeme mít možnost setkat se v naší přírodě s tetřevy na mnohem více místech než nyní.

Základní údaje

Tetřev hlušec (Tetrao urogallus). Samec („kohout“) dosahuje velikosti krocana; je velmi tmavý, na hrudi zeleně lesklý, nad okem má červenou skvrnu. Samice („slepice“) je menší, zbarvená červenohnědě. Tetřev se zdržuje převážně na zemi, nocuje však na stromech. Obývá rozlehlé jehličnaté či smíšené lesy, v nichž nesmějí chybět bobulonosné byliny a keře a mraveniště. Kukly a larvy mravenců jsou důležitou složkou potravy mláďat, dospělí ptáci se vedle bobulí živí jehličím a pupeny a také drobnými bezobratlými živočichy. Tok probíhá od března (v nížinách) do května (vyšší polohy). Ve hnízdě, které se nachází na zemi (u kmene stromu, pod vývratem apod.), bývá 5 až 10 vajíček. Snůšku zahřívá a mláďata vodí pouze samice. Stálý druh. Mimořádně vzácný a jako kriticky ohrožený zvláště chráněný zákonem.

Jak vznikaly nahrávky

Po tetřevech jsem několik let pátral na Šumavě. V sedmdesátých letech se mi několikrát po poradě s lesníky a dřevaři podařilo nalézt místa, kde se tetřevi zdržovali, ale o nahrávání jejich toku se mi mohlo jenom zdát. Až jsem se dozvěděl o agresívním kohoutovi od Filipovy Hutě. Za lahvičku "myslivecké" mi jeden dřevař označil navléknutím plechovky na větev smrku místo, kde kohout pravidelně tokal. Kolem poledne jsem si pořádně prohlédl terén a nález tetřevího trusu mi potvrdil, že jsem na správném místě. Abych se potmě mohl správně orientovat, prošel a prohledal jsem okolí a snažil jsem si zapamatovat jednotlivé stromy a nápadné větve smrků. Příští ráno, ještě za tmy, jsem už trpělivě čekal poblíž tokaniště. Skutečnost předčila očekávání. Po hřmotném příletu kohouta na tokaniště jsem se k němu mohl přiblížit asi až na patnáct metrů! Tak byl suverénní a nebojácný. Musel jsem uznat, že to, co jsem slyšel od lesních dělníků, nebyla žádná myslivecká latina.