Tchoř tmavý

28. březen 2003
Vědecké zařazení Šelmy

Tchoř tmavý je malá lasicovitá šelma, kterou můžeme spatřit jen málokdy. Zato občas slýcháváme, že "někdo smrdí jako tchoř". Proč to tak je? Tato šelmička má velice dobré anální žlázy, podocasní žlázky, kterými vylučuje sekret nejenom na značkování, ale také k obraně. Tento sekret dovede vystříknout na větší vzdálenost a páchne opravdu tak značně, že nepřítel je prakticky odstrčen, odhozen od šelmičky.

Málokdo z vás ví, že máme u nás v České republice dva druhy tchořů. Oba dva se živí především hraboši, oba dovedou hrabat nory, ale jen jeden - tchoř světlý - je víc orientovaný na stepní biotopy. Dříve doprovázel kolonie syslů, dnes je výlučně specialistou na lov hrabošů polních.

Hlas je jen jednou, méně důležitou formou dorozumívání se těchto zvířátek. Daleko častější je pachová komunikace, kterou tchoř značkuje obvod svého teritoria, což je území, které obývá. Bývá veliké 3 - 5 km čtverečních a uprostřed tohoto území je všechno, co tato malá šelma potřebuje k životu. To znamená, že tam musí být především dost potravy, musí tam být dokonalý úkryt, kde může odchovávat mláďata, musí tam být voda atd.

Tchoř je velice dobrý plavec a dobře šplhá. Nemůžeme se tedy divit, že v jeho jídelníčku jsou i ryby, velice často obojživelníci, ale i ptáci. Samozřejmě převládajícím typem potravy jsou drobní hlodavci.

Základní údaje

Tchoř tmavý (Putorius putorius). Kunovitá šelma s výraznou bílohnědou maskou na hlavě. Svrchu je zbarvená tmavohnědě až černě, na bocích jí prosvítá světle žlutá podsada. Hmotnost 0,5 až 1,2 kg, tělo je dlouhé 35 až 45 cm a ocas 12 až 19 cm. Vyskytuje se v krajině s lesíky a poli, často v blízkosti vod i lidských sídel. Aktivní je v noci. Loví drobné živočichy až do velikosti ježka, příležitostně se živí i plody rostlin. Páří se od února do května, po 40 až 43 dnech březosti vrhá samice 3 až 8 mláďat.

Jak vznikaly nahrávky
Po západu slunce jsem na okraji lesa u staré zchátralé stodoly čekal na hlasové projevy sýčků. Hlasů jsem se nemohl dočkat, ale stále se mně zdálo, že slyším z otevřených vrat jakési šustivé zvuky. V šeru jsem tiše a opatrně vstoupil do stodol,y a když jsem podle sluchu určit místo odkud zvuky vycházejí, rozsvítil jsem baterku. K mému velkému překvapení v kuželu světla proti mně zářily oči a svítily i bílé okraje ušních boltců překvapeného tchoře. Měl jsem daleko větší radost, než kdybych se býval dočkal sýčka. Tchoř podrážděně prsknul - a to už jsem zapínal magnetofon. Zvíře naježilo hřbet a ozývalo se podrážděnými zvuky a varováním. Samozřejmě, že jsem neměl zájem se ke tchoři přiblížit a riskovat tak kontakt s výměšky jeho pachových žláz, před nimiž ustoupí i lovecký pes. Měl jsem velikou radost z tohoto náhodného, nenadálého a neočekávaného setkaní, kterou mi trochu kazilo jen to, že z nedalekého lesního porostu se ozývalo varování vyplašeného ořešníka.
Pavel Pelz
autor: Vojtěch Mrlík