Švýcarský honič lucernský
Velmi starobylá skupina čtyř plemen navazující na staré keltské honiče. Všechny čtyři typy existují také v krátkonohé variantě. Do konce 19. století však téměř vyhynuli, samostatný klub vznikl v roce 1903. K rozčlenění do jednotlivých plemen, která jsou dnes považována za samostatná, postupně došlo až počátkem 20. století.
Popis: Středně velký elegantní honič téměř čtvercového tělesného rámce. Hlava dlouhá, úzká, ušlechtilá, suchá. Uši, zavěšené pod linií očí, musí dosahovat alespoň ke špičce nosu, dole zakulacené, porostlé jemnou srstí. Krk dlouhý, elegantní, svalnatý. Tělo s ušlechtilou hřbetní linií, pevným a rovným hřbetem, hlubokým, ale ne příliš širokým hrudníkem a mírně vtaženým břichem. Končetiny suché, mohutně osvalené, ale nesmí působit těžce. Ocas středně dlouhý, tvoří prodloužení zádě, v klidu a při chůzi svěšený, při vzrušení nad hřbetní linií. Srst krátká, hladká, hustá, na uších a na hlavě velmi jemná. Zbarvení: základní zbarvení je "modré", tvořené směsí srsti černé a bílé (modrý bělouš) s černými plotnami nebo s černým sedlem. Znaky pálení více či méně tmavého se vyskytují nad očima, na lících, na hrudi, okolo konečníku a na nohou. Celý černý plášť je přípustný.
Charakteristika: Živý, silný a vytrvalý lovecký pes s výborným nosem. Povaha odpovídá ušlechtilému zevnějšku, je tichá, klidná, jemná, pánovi a jeho rodině velmi přátelská a oddaná, jinak spíše uzavřená. Při práci však je vášnivý.
Zvláštní nároky: Vyžaduje hodně pohybu a velmi důsledný výcvik přivolání. Veškerá výchova musí probíhat bez sebemenšího náznaku hrubosti, jinak se pes stává plachým.
Užití: V minulosti byli užíváni k lovu zajíců, lišek, ale i vysoké. Lovecký pes, použitelný jako honič i barvář. Dnes chován i jako příjemný společník.
Výskyt: Ve Švýcarsku poměrně běžný. Zvláště bernský honič se rozšířil i u nás.
Možná záměna: S jinými, vesměs velmi vzácnými evropskými honiči (modrý gaskoňský, ariežský, jugoslávský aj.), z nichž je zřejmě nejušlechtilejší a nejjemnější.
pes: 49 - 59 cm
fena: 47 - 57 cm
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
