Svatobernardský pes

Přibližně od 17. století byli jeho předchůdci chováni ve švýcarském klášteře (hospicu) sv. Bernarda, hlídali a pomáhali vyhledávat zbloudilé poutníky. Přímými předky svatobernardského psa byli velcí sedláčtí psi z okolí, kteří byli do dnešní podoby vyšlechtěni během několika málo generací podle stanoveného ideálního typu. V roce 1887 byl svatobernardský pes oficiálně uznán za švýcarské národní plemeno psů a byl stanoven jeho standard.

Popis: Velký, mohutný, impozantní pes. Hlava mohutná, výrazná, široká, s příkrým stopem, kratším čenichem a převislými pysky, pokrytá zvrásnělou kůží. Oči středně velké, tmavohnědé, hlouběji uložené, přívětivého výrazu. Oční víčka jsou sice žádoucí přirozeně pevná, ale toleruje se, že úplně nepřiléhají, takže může být patrná spojivka. Uši středně velké, vysoko a široko zavěšené, trojúhelníkové, u základny odstávající. Krk velmi silný, s lalokem. Tělo mohutné, s přiměřeně širokým a hlubokým hrudníkem (nedosahujícím však pod lokty) a širokým rovným hřbetem s mírně spáditou zádí. Končetiny silné, svalnaté, s velmi silnými kostmi a širokými tlapami. Ocas široký, silný, dlouhý a těžký. Srst dvojího typu: a) krátkosrstá varieta - s patrovou srstí, hustá, přiléhající, tvrdá, b) dlouhosrstá varieta - středně dlouhá, hladká nebo zvlněná, ne však kudrnatá ani huňatá. Zbarvení bílé s menšími nebo většími červenohnědými plotnami. Předepsané bílé odznaky na hrudi, tlapách, špičce ocasu, pás kolem čenichu, lysinka a skvrna na týle, žádoucí jsou bílý límec a tmavá maska.

Charakteristika: Velmi klidný, přátelský a většinou dobromyslný pes, příslovečně nakloněný dětem, který však dokáže být nesmlouvavý vůči vetřelcům. Učí se pomaleji, ale naučené si dlouho pamatuje.

Zvláštní nároky: Na potravu i na prostor velmi náročný, nevyžaduje však dlouhé vycházky ani intenzivní výcvik. Hodí se výhradně pro držení venku, nejlépe do chladnějších oblastí. Srst dlouhosrstého bernardýna vyžaduje pravidelné kartáčování.

Užití: Dříve záchranářský, dnes společenský a hlídací pes.

Výskyt: Tradiční, všeobecně známé, i když vzhledem ke své náročnosti ne příliš časté plemeno.

Možná záměna: Nepravděpodobná.

pes: cca 80 kg, 70 - 90 cm
fena: cca 80 kg, 65 - 80 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková