Španělský mastin

Molossoidní pes horského typu pocházející ze Španělska. Jeho předkové byli už od středověku chováni zvláště na náhorních plošinách Estremadury, v provinciích Leon a Asturie, ale i jinde ve Španělsku, a to kočovnými španělskými pastevci jako pomocník při hnaní stád i k jejich ochraně před velkými šelmami.

Popis: Mimořádně velký, silný a těžký pes vyváženého, obdélníkového tělesného rámce. Hlava velká, silná, ve tvaru tupého jehlanu, s mírně převislými pysky. Malé mandlové oči. Uši zavěšené, středně velké, trojúhelníkové. Kůže na krku tlustá a volná, s dvojitým lalokem. Tělo silné a robustní. Hřbet silný, rovný hřbet, břicho mírně vtažené. Ocas u kořene široký, v klidu nesený nízko, dosahuje k hleznům. Pohyb harmonický a plný síly. Kůže elastická, silná, bohatá. Srst silná, hrubá, hustá, polodlouhá, na končetinách kratší. Zbarvení různé, přednost se dává jednobarevným psům: žlutému, lvímu, červenému, černému, vlčímu, jelenímu. Existují také psi s bílým límcem, žíhaní a strakatí.

Charakteristika: Velmi silný, přitom však klidný a vyrovnaný pes přátelské povahy. Ačkoliv není agresivní, v případě potřeby umí zasáhnout tvrdě a nesmlouvavě.

Zvláštní nároky: I když je španělský mastin ve srovnání s jinými velkými psy relativně nenáročné a otužilé plemeno, jeho nároky na potravu i prostor jsou přece jenom značné. Hodí se k celoročnímu držení venku. Příliš se nehodí pro klasický služební výcvik.

Užití: Původně strážce stád, který je také pomáhal přehánět z místa na místo. Dnes dobrý hlídací pes i společník.

Výskyt: Patří ke vzácnějším plemenům, okruh chovatelů u nás je omezený.

Možná záměna: Oproti příbuznému pyrenejskému mastinovi má kratší srst, oproti běžným molossům zase delší a hustší.

pes: cca 50 - 60 kg, často i více, od 77 cm, běžně však přes 80 cm
fena: cca 50 - 60 kg, od 72 cm, běžně přes 75 cm

autoři: Martin Smrček, Lea Smrčková