Sovice sněžní

Sovice sněžní je překrásná, možná vůbec nejkrásnější sova. Postavou připomíná sýčka, ovšem sýčka s půldruhametrovým rozpětím křídel a sněhobílým opeřením posázeným větším či menším počtem tmavých skvrn. Když se sovice velmi vzácně objeví v našich zeměpisných šířkách, zaslouženě vzbudí značnou pozornost. Zaujala i malíře Karla Purkyně, který podle jednoho exempláře namaloval velice známý obraz nazvaný Sova sněžná. Dnes ho můžeme vidět v Národní galerii a v rohu plátna si přečíst nápis: „Létha pánie 1862 na začátku měsíce dubna byla tato sova střelena na stráni proti Niemeřicům v Kraji Boleslawském.“

Pokud bychom chtěli sovici vidět a slyšet v jejím přirozeném prostředí, museli bychom se vypravit do tunder na severu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Jak se odtud sovice, byť zcela výjimečně, zatoulají až k nám? Prvořadou kořistí je pro ně drobný hlodavec lumík, jehož početnost výrazně kolísá ve zhruba čtyřletém intervalu. A právě na hojnosti lumíků závisí i životní úroveň sovic: když se lumíci přemnoží, může si samička dovolit snést i více než deset vajíček, v normálních letech mívá čtyři až šest potomků a je-li lumíků nedostatek, neodhodlají se sovice k hnízdění třeba vůbec. Při přemnožení své hlavní kořisti mají tedy sovice vzhledem k nadbytku potravy více mláďat a obdobná je situace také u dalších masožravců. Samotní lumíci si navíc nadměrně vyčerpávají zdroje potravy, takže se posléze musí stěhovat za novými, přičemž jich ohromná množství zahynou. Tak se jejich stavy po určité době podstatně sníží - a pro větší počet sovic už není dostatek potravy. Když jim pak nástup zimy jejich lov ještě ztíží, začne docházet k přesunům sovic sněžních do jiných oblastí. Tehdy se velmi vzácně mohou jednotliví ptáci objevit také u nás, zatím je však zaznamenáno jen nemnoho případů.

Základní údaje

Sovice sněžní (Nyctea scandiaca). Sova velikosti výra, zbarvená bíle s tmavými skvrnami. Žije v severských tundrách a k nám se jen velice vzácně zatoulává. Živí se ptáky a savci, zejména lumíky, které loví i ve dne. Hnízdí na zemi. Na snůšce, v níž je 3 až 12 vajec, sedí jen samice a samec ji krmí; na péči o mláďata se podílejí oba rodiče.

Jak vznikaly nahrávky

Pražská zoo chová sovice po řadu let, a proto jsem si dohodl možnost tyto ptáky zde nahrát. Nahrávky jsem mohl uskutečnit v časných ranních hodinách ještě za klidu, dlouho před příchodem denních návštěvníků. Zvolil jsem dobu jednak těsně před hnízděním, jednak v době, kdy na hnízdě byli již mladí ptáci. Jelikož sovice je často aktivní za světla i v přírodě, podařilo se nahrávky bez větších problémů realizovat. Nejprve jsem se soustředil na tok ptáků. Na hnízdě se ozývala samice drsným hrubým hlasem, majícím charakter chechtavých zvuků. Občas se projevila i drsnými pískavými a syčivými signály. Opodál sedící samec doprovázel samici hlubokým houkáním. V době kdy samice seděla již na vejcích, varovala výstražným vysokým pískáním.