Sova pálená
Sova pálená je sice rozšířená prakticky po celé zeměkouli, mimo chladné oblasti, pouště a tropy, ale v řadě regionů není nikterak hojná. Zejména v Evropě je od 50. let registrován rapidní úbytek. Ve druhé polovině 80. let byla velikost populace sovy pálené v ČR odhadována na 400 - 700 párů a o necelé desetiletí později na 300 párů. Ještě na počátku 20. století byla považována za běžnou sovu, jejíž chraplavé volání bylo možné zaslechnout i v uličkách Starého Města pražského.
S hlasem sovy pálené se nesetkáme příliš často, a tak si ještě jednou pozorně poslechněme naši nahrávku. Jde o pár sovy pálené, který hájí svoje hnízdiště ve věži kostela. Hlasitý křik samce doprovází tišší volání samice a pozorný posluchač může v pozadí zaslechnout i hlas další ohrožené sovy - sýčka obecného.
Sova pálená je původním obyvatelem skal a dutin stromů. Takto hnízdí dodnes například v jižní Africe nebo Severní Americe, ale i ve Velké Británii nebo Nizozemsku. Na většině obývaného areálu se však plně přizpůsobila ke hnízdění v kulturní zemědělské krajině, kde obývá nejrůznější stavby, které jí nahrazují původní skály a dutiny. Největší oblibě se těší nejrůznější věže kostelů, půdy a zvonice, zahnízdí ale i v různých zemědělských stavbách jako jsou stodoly a sila. Známy jsou dokonce i případy hnízdění v holubnících, kde byla sova pálená nalezena jak hnízdí proti holubici na vejcích.
Objevíme-li hnízdo s mláďaty sovy pálené, přivítá nás výhružné syčení mláďat, které má odstrašit potenciálního nepřítele. Počet vajec ve snůšce i počet mláďat v hnízdě sovy pálené silně kolísá v závislosti na nabídce potravy. Hnízdí dvakrát ročně a v letech bohatých na hraboše polní může být v jedné snůšce i více jak deset vajec. Potravu tvoří především drobní savci, ale i ptáci, obojživelníci a v menší míře i hmyz. Na nahrávce uslyšíme zvuky, kdy samice přijímá na hnízdě potravu přinesenou samcem a vyzývá trylkovitým hlasem syčící mláďata k přijímání potravy.
Sova pálená je dnes všeobecně považována za ohrožený druh. Neohrožuje ji však přímé pronásledování člověkem, ale řada civilizačních faktorů, ať již jde o změny v obhospodařování krajiny spojené s intenzivní chemizací, nebo o nárůst silniční dopravy, kdy desítky sov hynou na silnicích sraženy vozidly. Svou roli hraje i uzavírání vletových otvorů do věží a půd, nárůst početnosti populace kuny skalní a řada dalších faktorů. Pomoci sovám se pak snaží ornitologové zejména instalací speciálních budek, ve kterých mohou sovy pálené bezpečně vyhnízdit. I to by mohlo být zárukou, že se s hlasem sovy pálené setkáme i v budoucnosti.
Základní údaje
Sova pálená (Tyto alba) je středně velká sova, na přední straně hlavy má výrazný srdčitý závoj. Synantropní druh; obývá věže kostelů, stodoly a další hospodářské budovy, odkud v noci vylétá na lov do polí a zahrad. Živí se především drobnými savci, v menší míře i ptáky, obojživelníky a hmyzem. Hnízdí od dubna do srpna. Samička snáší obvykle 4 až 7 bílých vajec a zahřívá je sama; podobně jako u dalších sov jí však samec přináší potravu. Mláďata krmí oba rodiče. Většina našich ptáků zůstává po celý rok věrna místu hnízdění, jen někteří se vydávají na různě dlouhé potulky. Byla prohlášena za silně ohrožený druh, podle zákona je zvláště chráněná.
Jak vznikaly nahrávky
I při značném úsilí není vypátrání obsazeného hnízda snadnou záležitostí. Po letech se mi podařilo objevit venkovský kostel, u jehož věže sovy tokaly. Navíc se u okénka pod střechou objevil další samec, a tak obhajování hnízdiště párem sov probíhalo nezvykle hlučně. Sovy bylo slyšet až za úplné tmy před půlnocí a nahrávku bylo třeba provést z malého místního hřbitova, který těsně sousedil s kostelíkem. Občas bylo nahrávání nutno přerušit, neboť sem doléhal hukot vzdáleného vlaku. Pálenky občas zahnízdí i na neobvyklých místech. Jedno hnízdo bylo ve starém opuštěném dřevěném holubníku, postaveném na vysokém kůlu na dvoře statku. Protože samice začíná sedět na vejcích od snesení prvního vejce, mláďata se líhnou postupně. Na hnízdě jsou pak jak starší sourozenci, tak i docela malé, nedávno vylíhlé sovičky. Na mikrofon při nahrávání reagují všichni mladí syčením a klapáním zobáků. Ti nejmladší vydávají sotva slyšitelné sípání, zatímco nejstarší syčí a klapají již hlasitě a opakovaně. Na půdě jiného kostela jsem zastihl samici krmící mladé. Kořist, kterou přinesl samec, samice převzala a trhala na malé kousky. Sousta nabízela mláďatům se zvláštním hlasovým doprovodem. Mikrofon jsem umístil u hnízda a kabel jsem vedl do úkrytu na schodišti do věže. Pak již bylo třeba trpělivě vyčkat až samec přinesl kořist. První kořist samec přinesl před půlnocí a druhou těsně před rozedněním. Škoda jen, že hnízda sov pálených nacházíme čím dál méně. Při pátrání po hnízdech na půdách kostelů, kapliček a na půdách stodol nalézáme spíše zbytky sov uhynulých v minulých letech, než obsazená hnízda.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.