Slípka zelenonohá

2. srpen 2002

Pokud někde u vody vyplašíme tmavého ptáka velikosti hrdličky s červenou lysinkou na čele, který od nás poběží po dlouhých zelenavých nohách k vodě, můžeme si být jisti, že jsme právě měli tu čest se slípkou zelenonohou. Přestože slípka zelenonohá, která patří do příbuzenstva chřástalů, je hojným obyvatelem našich převážně stojatých vod, málokdy ji uvidíme mimo hustý pobřežní porost. Mnohem větší šanci k pozorování slípky máme během zimy.

Přestože naprostá většina slípek odlétá zimovat do Středomoří, některé z nich zůstávají u nás podél nezamrzajících řek, a pokud jsou zachovány přírodní břehy, tak třeba i uprostřed velkých měst. Slípky se na hnízdištích objevují brzy zjara, za příhodného počasí již od půlky března. Z rákosin potom můžeme zaslechnout tiché vábení samečka snažícího se upoutat pozornost nějaké samičky.

Slípka zelenonohá patří k nemnoha ptačím druhům, podle jejichž života bychom mohli sepsat téměř celou učebnici různých typů partnerských svazků. Pouze část slípek totiž žije z našeho lidského pohledu spořádaným způsobem života, o kterém si tak často myslíme, že je vlastní i většině ptáků. Mluvíme o takzvané sociální monogamii, kdy se jedna samička stará o hnízdo a o mláďata společně s jedním samečkem. U některých monogamních párů nalezneme navíc takzvané pomocníky, většinou se jedná o mladé, dosud nehnízdící ptáky, často o mláďata daného páru z předchozího hnízdění. Tito pomocníci pomáhají hlavně s péčí o mláďata.

V Šimkových sadech žije i slípka zelenonohá

Přestože mladé slípky umějí plavat a v případě potřeby i potápět se bezprostředně po vylíhnutí, jsou rodiči krmeny po dobu okolo tří týdnů. Zdá se, že některým samičkám slípek je jeden sameček málo, a tak hnízdí v takzvaných polyandrických triech. V těchto případech se společně se samičkou o hnízdo starají dva samečci. Jsou ale popsány i opačné případy, kdy hnízdní skupinu tvoří jeden sameček a dvě samičky; ty pak svorně snáší vajíčka do jednoho hnízda a střídají se na jejich zahřívání. V tomto případě hovoříme o takzvaném kooperativním hnízdění. Dále je také známo, že když dospělý pár začne hnízdit podruhé, mohou se tohoto hnízdění účastnit i potomci z prvního hnízdění. Dcery přitom mohou kopulovat s otcem a snášet vajíčka do jednoho hnízda s matkou. A jako by toho nebylo dost, některé samičky kladou vajíčka kromě vlastního také do cizích hnízd. Mají tak pojistku pro případ, že nějaký nepřítel zničí jejich vlastní hnízdo - alespoň nějaká její mláďata se mohou úspěšně vylíhnout v cizím hnízdě.

Když tedy na jaře ze břehu rybníka uslyšíme charakteristický hlas tokajících slípek zelenonohých, můžeme přemýšlet o jejich složitém soukromém životě.

Slípka zelenonohá

Základní údaje

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus). Přibližně velikosti koroptve, blízce příbuzná lysce a chřástalům. Tmavě zbarvená, na boku má bílý pruh. Zobák a čelo jsou zbarveny červeně, nohy s dlouhými prsty zeleně. Při chůzi i při plavání neustále pocukává krátkým černobílým ocasem. Žije na stojatých vodách s hustým porostem rostlinstva. Potrava je tvořena nejrůznějšími semeny, hmyzem, měkkýši apod. Hnízdo staví nejčastěji v ostřici nebo v rákosí a snůšku 5 až 10 vajíček zahřívají střídavě samička i sameček, kteří krátce po vylíhnutí odvádějí mláďata z hnízda. U nás hnízdí dvakrát za sezónu, první snůška se objevuje v dubnu. Částečně tažný druh; odlétající ptáci zimují ve Francii a Itálii, případně na území bývalé Jugoslávie a v Řecku.

Video: MOS, Adolf Goebel, Jiří Šafránek

autor: Pavel Pelz

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová