Slavík modráček

Dříve jsme se s modráčkem u nás mohli setkat především na jarním průtahu, kdy naši ornitologové doslova čekali na závěr března, na první dubnové dny, kdy vyráželi do terénu ať už pouze pozorovat, nebo chytat protahující modráčky. V dnešní době nám však údajů o průtahu kupodivu ubývá z příčin nám dosud ne zcela známých, zato máme radost ze skutečnosti, že nám výrazně přibývá hnízdišť modráčků. Modráčci hnízdí především v mokřinách zarostlých rákosím, vrbičkami a jinou podobnou vegetací.

Kromě modráčka středoevropského, kterého jsme si popsali, u nás ještě hnízdí ve zcela odlišném prostředí jeho příbuzný, je to vlastně poddruh, slavík modráček tundrový, který se od modráčka středoevropského liší tím, že uprostřed modré skvrny nemá bílou hvězdu, ale nápadnou rezavou skvrnu. Objevení modráčků tundrových hnízdících v Krkonoších koncem 70. let se stalo doslova ornitologickou senzací.

Modráček je vynikajícím imitátorem a dovede do svého zpěvu zařadit a zapojit celou řadu hlasových projevů jiných ptáků, a nejen ptáků, ale dokonce i žab. My si zde poslechneme velmi zajímavou nahrávku, kterou pořídil ing. Pavel Pelz na třeboňských hnízdištích, kde samec modráčka středoevropského velmi věrně napodobuje cvrčilku zelenou, což je pták z příbuzenstva rákosníků.

Modráčci jsou tažnými ptáky a výsledky kroužkování nám ukazují, že naši modráčci létají do Francie a Španělska, ale pro nás nejzajímavější je případ, kdy samička, která se narodila na Domažlicku, si z Malty přinesla kroužek s nápisem maltské ornitologické centrály. Je to zatím náš nejjižnější doklad o zimování a je zde dokonce i domněnka, že tato samička mohla klidně pokračovat až do Afriky. A že zimovala úspěšně, o tom máme krásný doklad v tom, že jsme ji následující hnízdní období opět chytili na lokalitě u Domažlic, a věříme, že i letos se nám vrátí a zahnízdí s některým z krásně zpívajících samečků.

Základní údaje

Slavík modráček (Luscinia svecica) je menší než vrabec, s blankytně modrou náprsenkou. U nás žijí dva poddruhy, které lze odlišit podle „hvězdy“ na náprsence. Slavík modráček tundrový: má na hrudi cihlově červenou skvrnu. Hnízdí v rašeliništích na náhorních planinách Krkonoš, v jiných oblastech bývá zastižen pouze na tahu. Kriticky ohrožený, zvláště chráněný živočich. Slavík modráček středoevropský: uprostřed náprsenky má bílou „hvězdu“. Žije na vlhkých bažinatých místech v porostech ostřic a rákosí s křovitými vrbami. Silně ohrožený, rovněž zvláště chráněný. Slavík modráček se živí především hmyzem a dalšími bezobratlými, koncem léta také bobulemi. Hnízdo staví na zemi; vždy je dobře ukryto v rostlinstvu. Ve snůšce bývá nejčastěji 4 až 5 vajíček. Sedí pouze samička, krmí oba staří ptáci. Tažný, zimoviště leží ve Středomoří a v Africe severně od rovníku. Přílet na hnízdiště většinou začátkem dubna, odlet v srpnu a září.

Jak vznikaly nahrávky

Ještě ve Fauně ČSSR z roku 1983 se však uvádí, že slavík modráček středoevropský se na průtahu vyskytuje na celém našem území, ale hnízdění nebylo nikde prokázáno. Zpěv slavíka modráčka jsem u nás prvně zaznamenal na magnetofon v roce 1973. Stalo se tak náhodně 24. května 1973 při nahrávání hlasů rodiny kolihy velké na jejich tehdejším hnízdišti u obce Ždánov u Postřekova. Až doma při kontrole nahrávek hlasů kolihy jsem si všiml, že v pozadí záznamu je nápadný dosud neobvyklý zpěv. Později bylo prokázáno, že se jedná o slavíka modráčka, jehož hnízda byla zde také později nalezena a ptáci okroužkováni. Od těch dob jsou modráčci již každoročně pozorováni na různých hnízdištích. Při toku v rákosových porostech sameček zpívá a často vzlétá třepotavým letem nad vrchol rákosu a vrací se s roztaženými křídly a ocasem většinou zpět na původní místo. Uslyšíme-li úvodní tóny jeho zpěvu, znějící jako „dyp-dyp-dyp-dyp“, můžeme si být nyní jisti, že po chvíli spatříme ptáčka menšího než vrabec, s blankytně modrou náprsenkou na hrudi.