Skotský teriér

21. září 2010
Kategorie Teriéři

Společný s ostatními nízkonohými teriéry, pocházejícími ze Skotska (vesthajlendský, skaj, kernteriér). Krátké končetiny, vzniklé pravděpodobně náhodnou mutací, byly chovatelsky podchyceny, neboť umožňovaly využití při lovu lišek, jezevců a dalších zvířat žijících v úzkých podzemních norách. Skotský teriér v podobě, v jaké ho známe dnes, existuje od 70. let 19. století, kdy mu kapitán Gordon Mourreau dal současné jméno a vzápětí byl vydán první standard, jenž s menšími úpravami platí dodnes.

Popis: Menší, ale robustní nízkonohý teriér působící dojmem velké síly. Hlava dlouhá, úzká, ale se širokou čenichovou partií. Oči mandlového tvaru, uložené hluboko pod obočím. Uši malé, vzpřímené a špičaté, vysoko nasazené. Krk svalnatý a ušlechtilý. Tělo s hlubokým hrudníkem, rovným, krátkým a svalnatým hřbetem. Končetiny nápadně silné. Ocas středně dlouhý, směrem ke špičce se zužující, vysoko nasazený a nesený vzhůru. Srst hrubá, drsná, drátovitá. Zbarvení černé, pšeničné nebo žíhané.

Charakteristika: Velmi sebevědomý, navzdory malé velikosti silný a aktivní pes, který se rád prosazuje. Trochu svéhlavý, rezervovaný, od cizích lidí si udržuje odstup. Odvážný a nezávislý.

Zvláštní nároky: Ke zvládnutí "skota" je nezbytná velká důslednost, protože bývá tvrdohlavý a nerad se podřizuje. Srst je nutno 3x až 4x za rok upravovat trimováním, které vyžaduje zkušenost i cit.

Užití: Původně lovecký pes - norník, stavěný pro práci pod zemí, používaný také na lovení hlodavců. Dnes převážně společník, ale i dobrý hlídač.

Výskyt: Ve dvacátých a třicátých letech 20. století byl módním psem, později zájem o něj upadal. U nás patří k tradičním dlouhodobě chovaným plemenům, v poslední době však nikoliv v hojných počtech.

Možná záměna: S českým teriérem, který má klopené uši a pastelové lesklé barvy. Také vesthajlendský a sealyhamteriér se nápadně odlišují bílou barvou srsti.

pes i fena: 8,6-10,4 kg, 25,4-28 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková