Skokan zelený

Jak už jméno tohoto skokana říká, převažuje u něho - na hřbetu, bocích i hlavě - zbarvení v různých odstínech zelené, často doprovázené kresbou z tmavých skvrn a pruhů. Spodní strana těla je světlá, žlutá až žlutobílá, někdy i slabě skvrnitá. Největší jedinci dorůstají délky až 12 cm, což bývají zpravidla samice, samci jsou o něco menší. Jako pro všechny skokany jsou i pro skokana zeleného vedle štíhlého těla příznačné dlouhé zadní končetiny, které slouží k plavání i ke skákání. Tato ostražitá žába tráví hodně času ve skrytu husté vegetace na březích vod, kde čeká na potravu, a pokud se nechováte náležitě opatrně, uslyšíte pouze žblunknutí, jak dlouhým skokem zmizí pod hladinou.

Skokan zelený je typicky vodní žábou, neboť se ve vodě či v jejím bezprostředním okolí zdržuje po celý rok, nikde jinde ho nezastihnete. V zimě zalézá ke dnu do bahna, kde ve stavu strnulosti přečká i mrazivé období.

Zjara o sobě dávají skokani zelení vědět nápadným hlasem, kterému se běžně říká skřehotání. Nese se do daleka, neboť ho zesilují dva rezonanční bubínky, které se skokanům nafukují v koutcích úst. Jak je patrné i ze zvukové nahrávky, skřehotání je vysloveně záležitost společenská - jakmile se ozve jeden skokan, přidávají se k němu postupně další, až je z toho úplný chór. Od hladiny rybníka se ozývá v poledne i v podvečer, zvláště pilně skokani skřehotají za pěkného počasí. Samci si skřehotáním vyznačují své teritorium a případné vetřelce téhož druhu - ve vodě i na břehu - ze své blízkosti odhánějí.

Skokan zelený obývá menší i větší stojaté vody všeho druhu, pokud jsou hustěji zarostlé vodním rostlinstvem. Vyskytuje se hlavně v nížinách a pahorkatinách, v polohách nad 500-600 m n. m. se už objevuje vcelku zřídka. K rozmnožování dochází v květnu a jedna samice může naklást až 10 000 vajíček ve velkých shlucích, které záhy klesají ke dnu. Za příznivého počasí se z nich už po 7 dnech vylíhnou drobní pulci. Jejich úplný vývoj trvá 3 až 4 měsíce a občas se stává, že některý pulec přeměnu v žábu do zimy nestihne a přezimuje, na jaře pak dosáhne úctyhodné velikosti až 9 cm. Potrava dospělých skokanů je úměrná jejich velikosti - běžně loví hmyz a jiné drobné živočichy, které najde na břehu nebo ve vodě, ale v útrobách největších skokanů byly nalezeny i zbytky menších ryb a drobných hlodavců.

Na závěr našeho povídání o skokanu zeleném nemůžeme opomenout jeden důležitý fakt - tato žába ve skutečnosti není klasickým živočišným druhem, ale křížencem jiných dvou druhů - skokana skřehotavého a skokana krátkonohého. Aniž bychom zabíhali do detailů, je třeba říci, že jde o formu, která vzniká složitým mechanismem rozmnožování, pro kterou odborníci používají pojmenování "klepton". To nic ovšem nemění na skutečnosti, že jde o jednu z typických žab našich vod.

Základní údaje

Skokan zelený (Rana esculenta) dosahuje velikosti maximálně 12 cm. Zbarvení velmi variabilní, na hřbetní straně v různých odstínech zelené s tmavými skvrnami, na břišní straně bělavé až žluté. Obývá rozlehlejší stojaté a pomalu tekoucí vody, od kterých se vzdaluje jen výjimečně. Aktivní bývá jak ve dne, tak v noci. Živí se hmyzem a dalšími drobnými bezobratlými, příležitostně i rybkami nebo malými žábami. Páření probíhá od května do června. Samička snáší obvykle 2000 až 3000 vajíček, která ve vodě utvoří několik 40 až 50 cm velkých chomáčů. Pulci se líhnou po týdnu, metamorfóza probíhá obvykle v srpnu. Silně ohrožený, zvláště chráněný druh.