Šiperka
Dodnes se odborníci nedokázali shodnout, zda šiperku zařadit mezi špice nebo mezi ovčáky. Klasifikace FCI se rozhodla pro její zařazení do skupiny I, tedy k ovčákům. Na území dnešní Belgie byli podobní psi chováni už ve středověku především drobnými řemeslníky, kteří pro své psy dokonce již v roce 1880 uspořádali výstavu - zřejmě první na světě. Až do 19. století byla velmi oblíbeným psem lodníků, později se stala oblíbencem belgické královny a rozšířila se i do vyšších kruhů. První oficiální standard byl vydán roku 1888.
Popis: Malý živý psík. Hlava se podobá lišce, zašpičatělý, ne příliš dlouhý čenich s nevýrazným stopem. Oči tmavohnědé, oválné, živého, pronikavého pohledu. Uši malé, vysoko postavené, trojúhelníkové, vztyčené, při pozornosti velmi blízko sebe. Krk silný, držený zpříma. Hřbet rovný, bedra široká, rovná. Končetiny zcela rovné, jemných kostí. Ocas chybí. Srst hustá a tvrdá. Kratší srst je v obličeji, na uších a zepředu na končetinách. Nejdelší je kolem krku, kde vytváří hřívu, a na stehnech (kalhotky). Zbarvení čistě černé bez jakékoliv příměsi.
Charakteristika: Velmi živý a energický pes, bystře reagující na cokoli podezřelého. K cizím je od přírody nedůvěřivý. Vyniká velkým sebevědomím, navzdory nepatrným tělesným rozměrům je ochoten se postavit jakémukoliv vetřelci, který vnikne na její území. Nenáročný, odolný, většinou netrpí žádnými zdravotními obtížemi.
Užití: V minulosti šiperka hlídala lodi, chytala krysy a krtky, lovila králíky. Dnes je většinou chována jako pes společenský, ale stále zůstává ve své velikostní kategorii nedostižným hlídačem.
Výskyt: Mimo Belgii je dosti vzácná, u nás však již byla odchována.
Zvláštní nároky: I když je možné šiperku chovat i ve městě, vhodnější je - vzhledem k jejímu zvyku na každý šramot upozornit štěkotem - její chov v domku se zahradou. Může být celoročně umístěna venku.
Možná záměna: Nepravděpodobná, malý černý špic má mnohem bohatší, delší srst.
pes i fena: 3 - 9 kg, výšku standard neuvádí, má však být úměrná váze
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka