Saranče čárkovaná

18. červenec 2003
Vědecké zařazení Rovnokřídlí

Při vyslovení jména saranče se většinou vybaví obrovská hejna obávaných afrických sarančí stěhovavých nebo pustinných, která čas od času plení vše zelené, nač usednou. I u nás ovšem žije řada druhů sarančí, některé docela hojně, ale žádný se naštěstí nepřemnožuje a nezpůsobuje katastrofální holožíry, jako jejich teplomilnější příbuzní. Jejich tlumené vrzání však neodmyslitelně patří do orchestru oživujícího scenérii letní louky. Jako hlas naší běžné saranče čárkované.

Dalo by se říct, že saranče jsou ze všech rovnokřídlých - kam patří ještě kobylky a cvrčci - nejméně talentovaní zpěváci. Je to především proto, že mají méně dokonalé hudební nástroje. Kobylky, cvrčci a krtonožky vyluzují zvuky třením pilníčku a lišty předních křídel o sebe a tím rozechvívají rezonanční políčka, která pak vydávají poměrně čisté melodické tóny. Zpěv saranče vzniká třením ozubené hrany zadních stehen o zpevněnou hranu předních křídel, která nemají žádné speciální rezonanční políčko. Stridulace - jak se takovému zpěvu vznikajícímu třením tělních článků o sebe říká - obsahuje u sarančí mnohem víc šelestů a jiných rušivých zvuků, než u příbuzných cvrčků. I přes tyto vokální nedokonalosti jsou však námluvy sarančí příkladem krásné milostné konverzace.

Samečkové stepních sarančí obvykle přeletují dlouhými skoky z místa na místo a po každém přistání se hlasitě ozývají. Odborníci to nazývají proklamační zpěv. Je-li poblíž samička, zacvrká v odpověď, což samečka silně vzruší. Otočí se po hlase a zavolá znovu. Pak se vydá samičku hledat. Oba partneři se střídavě ozývají, jako by se ujišťovali, že se jeden druhému neztratili. I v laboratoři se lehce podaří vyprovokovat osamělé samečky ke konverzaci s reproduktorem, z něhož přehráváme záznam odpovědí samiček. Zmatení samečkové čile pobíhají okolo šálivého zdroje zvuků a někdy na něj i naletují. Je to přesvědčivý důkaz, že zpěv může být jediným a dostatečným vodítkem při párování tohoto hmyzu.

Ani po setkání partnerů rozhovor zpravidla nekončí, ale dostane se do intimnější polohy. Cílem chování samečka v této fázi námluv je přimět samičku ke kopulaci. Sameček se jí dvoří nejen hlasem, v němž střídá různé varianty, ale hladí ji tykadly, různě se jí dotýká, staví na odiv svá zadní křídla, která jsou často pestře zbarvená. K akustické stimulaci tedy přistupuje i složka hmatová, zraková a snad i čichová. Celý ten dlouhý ceremoniál slouží k tomu, aby v okamžiku spojení došlo k bezvýhradné shodě partnerů.

Zpěv samečka někdy přiláká další samečky a dvojice je záhy obklopena několika diváky. Jejich přítomnost může mít též svůj biologický význam, neboť snižuje nebezpečí hrozící kopulujícímu páru při náhodném útoku hmyzožravce.

Kopulací však nemusí zpěvácká produkce sarančí končit. Někdy samečkové oznamují svůj úspěch hlasitým zpěvem označovaným jako triumfální a také samičku po určitou dobu hlídají. Biologický význam pokopulačního chování spočívá v tom, že ochranou své partnerky před námluvami ze strany rivalů si sameček zajišťuje otcovství vajíček, která samička brzy vyklade.

Základní údaje

Saranče čárkovaná (Stenobothrus lineatus). Hojný druh na suchých loukách, úhorech a mezích. Délka těla je 16 až 25 mm. Dospělci se objevují od července do října. Po stranách štítu má výrazné podélné pruhy, tykadla má krátká a na rozdíl od ostatních druhů sarančí má temná přední křídla. Při vyplašení přeletují dlouhými skoky. Striduluje třením ozubených zadních noh o okraje křídel. Živí se rostlinnou potravou. Přezimuje vajíčko.
autor: Jan Žďárek