Ropucha zelená
Ropuchu zelenou můžeme představit jako krasavici mezi našimi žábami - díky zelenavým a hnědavým skvrnám je totiž krásně mramorovaná. Narozdíl od ostatních ropuch je vázána na nížiny a teplejší oblasti; kdysi byla u nás rozšířena poměrně hojně, dnes už je jí méně. Její hlas jakoby ani nepatřil žábě.
Někdo hlas ropuchy zelené přirovnává k hlasu cvrčilky, někdo zas k hlasu krtonožky.
Cvrčilky jsou malí ptáci příbuzní rákosníkům a skutečně hlasem hodně připomínají ropuchu zelenou. Ale ozývá se dlouhou dobu, až několik minut.
Krtonožka patří mezi rovnokřídlý hmyz. Má ovšem asi takovou sílu hlasu, jako když se někde v dáli ozývá žába. A také se ozývá delší dobu.
Zatímco dříve se za ropuchou zelenou jezdilo na jižní Moravu, kde pod lampami ve vesnicích byly večer stovky až tisíce těchto ropuch, tak dnes si stačí zajet někam na okraj Prahy, kde jsou sídliště a kde zůstane trochu vody - a tam všude se s ní setkáme. Řekl bych, že je to tak trochu synantropní druh, který provází člověka.
Základní údajeRopucha zelená (Bufo viridis). Samičky dosahují velikosti až 9 cm, samci jsou drobnější. Žije ve stepních oblastech a v kulturní krajině. Často proniká i do lidských sídel, podmínkou však je, aby poblíž byla voda vhodná k rozmnožování. Její potravou je především hmyz a další drobní živočichové. Ropuchy zelené se v místech hojného výskytu večer shromažďují pod lampami pouličního osvětlení a lapají hmyz přilákaný světlem. Rozmnožování probíhá v dubnu až květnu, kdy samička klade do vody provazce 3000 až 5000, vzácně dokonce 12 000 vajíček. Pulci před ukončením proměny dorůstají délky až 4,5 cm. Ohrožený a zvláště chráněný druh.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.