Ropucha obecná

Ustálená pravidla nočního života ropuchy porušují pouze zjara, obvykle v dubnu až květnu, v období rozmnožování. V té době se ve velkém množství stahují do rybníků, tůněk, zatopených lomů a pískoven či požárních nádrží. Zajímavé je, že mnohé ropuchy se každoročně vracejí do stejné nádrže, často té, ve které samy přišly "na svět". Jak cestu najdou, někdy i ze vzdálenosti několika kilometrů, zůstává dosud tajemstvím.

Ropuchy se pohybují pomalu a krokem, nedokážou skákat jako skokani nebo rosničky. Pokud vede poblíž vyvolené vodní nádrže frekventovaná silnice, mnoho jich zahyne pod koly aut. V některých zemích zavedli dopravní značky se žábou, která na taková místa řidiče upozorňuje. Také u nás se podobná značka občas používá, ale v oficiálním seznamu dopravních značek zahrnuta není.

Samci ropuchy obecné se ozývají nápadným, monotónně znějícím hlasem, který slyšíte na začátku ukázky a který lze snad popsat jako vysoké "orrr, orrr". Není příliš zvučný, neboť nemají žádné rezonanční zařízení, které by jejich hlas zesilovalo. Je-li někde stojatých vod nedostatek, "tísní" se v jedné nádrži desítky až stovky ropuch a o jednu samici usiluje několik samců. Uchytí se jí pevně na zádech a tento objímací reflex je tak silný, že někdy samici udusí. Samice se nadměrnému zájmu samečků brání obranným hlasem, který lze popsat jako krátké "kvak kvak".

Ropuchy kladou vajíčka do typických provazců, dlouhých až několik metrů, které zachytávají na vodní rostliny. Jakmile po dvou či třech týdnech čas rozmnožování pomine, ropuchy nádrže opustí a po zbytek roku k životu vodu nepotřebují. Zůstanou po nich hejna tmavých pulců, kteří se za měsíc až měsíc a půl přemění v malé žabičky a rozlézají se po okolí nádrží.

Ropuchu obecnou poznáte snadno. Má nenápadné, hnědé až šedohnědé zbarvení, někdy i světle hnědé s tmavými skvrnami, poměrně širokou plochou hlavu a velké oči se zlatavou duhovkou. Přehlédnout nelze ani velké příušní žlázy (tzv. parotidy), které nápadně vystupují po stranách krku. Samice ropuchy obecné dorůstají velikosti 12 až 15 cm, samci jsou výrazně menší. K nehezkému vzhledu ropuchy obecné přispívá i silně bradavičnatá kůže, která vylučuje výměšek obsahující jedovaté bufotoxiny. Ty sice pro člověka nepředstavují vážné nebezpečí, ale dostane-li se výměšek do oka, nosu či na jinou sliznici, vyvolá velmi nepříjemné pálení. Proto když budete na ropuchu sahat, hned si umyjte ruce. Ropuchám se tato ochrana osvědčuje a jen málokterý predátor je má na svém jídelníčku. Jednou z výjimek je tchoř tmavý, který ropuchy přímo vyhledává. Samotné ropuchy se živí hlavně slimáky, žížalami a různými, spíše pomalu se pohybujícími členovci. Na souši v zemních úkrytech ropuchy i zimují.

Ropucha obecná stěží najde mezi našimi obojživelníky konkurenta v přizpůsobivosti. Žije na poli i v listnatém či smíšeném lese, u rybníka i v zahradě, na mezi i na louce, na vesnicích i ve městech, v nížinách i vysoko v horách. Jako jeden z prvních obojživelníků osídluje i člověkem zdevastovanou krajinu, například výsypky povrchových dolů.

Základní údaje

Ropucha obecná (Bufo bufo). Samec dosahuje délky 9 cm, samice až 12 cm. Zbarvení je velmi variabilní, závisí na pohlaví, věku a fázi životního cyklu. Obývá různé typy prostředí - lidská sídla, zemědělskou krajinu i světlejší lesy. Aktivní je vesměs v noci; pouze v době páření a někdy za deště také ve dne. Určitý jedinec může být i po mnoho let věrný stejnému dennímu úkrytu. Rovněž rozmnožování probíhá v tradičně využívaných vodních nádržích. K vytvoření páru někdy dochází již během cesty k vodě; samec se přidržuje na hřbetě samice, která vzápětí klade rosolovité provazce vajíček dlouhé až 10 metrů. Larvální stadium trvá 2 až 3 měsíce. Podobně jako jiné žáby loví ropucha obecná pouze živou kořist - menší chytá vymrštitelným jazykem, větší uchvacuje čelistmi. Jako ohrožený druh je zvláště chráněná.