Ropucha krátkonohá

Jedná se o typickou suchozemskou žábu, která je vázána na vodu jen krátkou část roku v období rozmnožování. Ze zimního spánku se probouzí počátkem dubna. Páření je odvislé od vlhkostních poměrů během jara a léta a nezávisí příliš na roční době. Ropuchy krátkonohé se páří tedy po vydatných deštích, především po Medardovi, ale třeba až v polovině srpna. Páření je, stejně jako u všech ostatních našich druhů žab, doprovázeno hlasovou aktivitou a nezasvěcený člověk se často diví, odkud se najednou berou hlasité, do nekonečna opakované skřeky, které navíc ani typické žabí hlasy nepřipomínají. Ropuchy se ozývají většinou sborově, výhradně v noci, a přispívají svými hlasitými skřeky k tajemným zvukům noci.

Přiblížíme-li se neopatrně ke kaluži, kde se samečci ropuch ozývají, ropuchy obvykle ztichnou a neslyšně se ponoří, takže vidíme jen prázdnou kaluž s vodou zkalenou deštěm. Vzdálíme-li se od takového místa, ropuchy začnou opět skřehotat a tento cyklus se může mnohokrát opakovat. Jen trpělivý pozorovatel skřehotajícího samečka ropuchy krátkonohé objeví. Ropuchy při vydávání hlasu neplavou na hladině jako jiné druhy žab, ale sedí při kvákání v mělké vodě nebo dokonce na břehu louží.

Samičky ropuch kladou vajíčka v krátkých šňůrkách, ze kterých se pulci líhnou během několika dnů. K proměně pulců v žabky dochází většinou již za měsíc. Ropucha krátkonohá má tedy velmi rychlý larvální vývoj - nejkratší ze všech našich druhů žab.

Ropucha krátkonohá se vyskytuje i v místech, kde by laik žáby vůbec nečekal. Např. v kalužích v polích nebo na polních cestách, na popílkovištích a odkalištích tepelných elektráren, na skládkách odpadků, v jezírkách na důlních výsypkách v oblastech povrchové těžby hnědého uhlí a dokonce i v kalužích na dně hnědouhelných dolů samotných. Když jsem tyto ropuchy v roce 1996 našel v drobných kalužích přímo na uhelných slojích sokolovských dolů, nevěřil jsem zprvu svým očím. Byl to objev překvapivý zejména z hlediska tolerance této žáby k prostředí, které je z lidského pohledu zcela zdevastováno. Žábám se však toto prostředí evidentně zdevastované nezdá, jinak by zde nežily.

Základní údaje

Ropucha krátkonohá (Bufo calamita) je nejmenší ze tří druhů našich ropuch, dosahuje rozměrů 5 až 6 cm. Shora je zbarvena hnědavě až žlutošedě, většinou s nepravidelnými zelenavými nebo olivovými skvrnami. Důležitým určovacím znakem je podélný úzký pásek na hřbetě. Kvůli krátkým zadním nohám neskáče, ale pohybuje se rychlým pobíháním. Vyskytuje se na vlhčích místech v lesnaté krajině, aktivní je hlavně v noci. Její potravu tvoří na zemi žijící bezobratlí živočichové. Doba rozmnožování začíná v květnu (někdy až v létě), kdy samička klade provazce 3 až 4 tisíc vajíček. Zákonem zvláště chráněná, patří do kategorie kriticky ohrožených živočichů.