Pyrenejský horský pes

Zemí původu je Francie. Je největším z řady navzájem si velmi podobných bílých pasteveckých psů, kteří pomáhali pastevcům v horách od Karpat až po Pyreneje. Byl znám už ve středověku. První podrobný popis tohoto plemene v knize hraběte von Bylandt pochází z roku 1897. První standard byl vydán v roce 1923.

Popis: Velký, silný, přitom však elegantní dlouhosrstý pes mírně obdélníkového formátu. Ne příliš velká hlava úměrná k tělu, s malýma, jantarově hnědýma mandlovýma očima a malýma trojúhelníkovýma ušima zavěšenýma ve výšce očí. Hřbet široký a silný, hrudník široký, dlouhý, ne příliš hluboký. Končetiny silné, rovné, na zadní straně dobře osrstěné. Ocas dlouhý, bohatě osrstěný, v klidu nesený dolů, při vzrušení se stáčí nad hřbet. Hustá, silná, pružná srst může být na ocase a na krku lehce zvlněná. Barva bílá, případně s šedými, žlutými či oranžovými znaky na hlavě, na uších, na kořeni ocasu, někdy i na těle. Přednost se dává znakům v jezevčí barvě.

Charakteristika: Klidný, vyrovnaný a velmi trpělivý pes, jemuž je cizí hektika i agresivita. Svěřené území však dovede spolehlivě ochránit. Příslovečně věrný, oddaný rodině i dětem (viz slavná kniha Cecile Aubryové "Bella a Sebastián", která byla i zfilmována). Sklony k nezávislosti a vlastní iniciativě.

Zvláštní nároky: Tento mimořádně velký pes vyžaduje dostatek prostoru, nejlépe na rozlehlých venkovských usedlostech. Nezbytná je pravidelná péče o srst, aby nedocházelo k jejímu plstnatění. Hodí se pouze k celoročnímu držení venku. Majitel musí mít určitou autoritu.

Výskyt: Celosvětově spíše vzácný. U nás se však vyskytuje a je pravidelně odchováván.

Možná záměna: S ostatními horskými pasteveckými psy (čuvačem, kuvaszem aj.), z nichž však je výrazně největší.

pes: 70-80 cm
fena: 65-72 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková