Puli

Předkové puliho se zřejmě dostali do východní Evropy v době stěhování národů s kočovnými asijskými pastevci. I když k přímé práci u ovcí byli jeho předkové využíváni po celý středověk, plánovitý chov začal až v roce 1910 zásluhou doktora Raitsitse, který popsal a roztřídil všechna maďarská ovčácká plemena.

Popis: Středně velký pes obdélníkového formátu se zvláštní provazovitou srstí, která by měla dosahovat až k zemi. Na rozdíl od většiny ostatních dlouhosrstých plemen se požaduje srst zplstnatělá, ovšem v navzájem oddělených šňůrách. Hlava poměrně malá, ukrývající se v chlupech, stejně jako uši a oči. Ocas zatočený nad hřbetem a rovněž bohatě osrstěný. Zbarvení: černé, černé s rezavohnědým nebo šedým nádechem, plavé, perlově bílé.

Charakteristika: Živí a energičtí psi, velmi vytrvalí, vitální, odolní vůči nepřízni počasí. Exteriér začal hrát v chovu roli až v posledních desetiletích, přičemž je stále přikládán velký význam tomu, aby si psi zachovali typický temperament.

Zvláštní nároky: Velmi náročný na péči o srst, která navíc probíhá úplně jiným způsobem než u většiny dlouhosrstých plemen. Nerozčesává se, ale rozplétá a rozstřihává nůžkami. Udržet ji v absolutní čistotě je prakticky nemožné, i proto se puli více než pro držení v bytě hodí k trvalému pobytu venku.

Užití: Ovčácký pes, dnes většinou chovaný jako neobvyklý společník a spolehlivý hlídač.

Výskyt: Mimo Maďarsko vzácný. Nepravidelně je však odchováván i u nás.

Možná záměna: S velmi vzácným španělským vodním psem (perro de agua Espaňol), jenž působí celkově méně ušlechtilým a úpravným dojmem, má kratší srst, bývá vyšší a může být i hnědý nebo dvojbarevný. S komondorem, který je výrazně vyšší a vždy bílý.

pes: 13-15 kg, 39-45 cm (ideální 41-43 cm)
fena: 10-13 kg, 35-42 cm (ideální 38-40 cm)

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková