Představujeme: Richard

10. listopad 2005

Richard se narodil v roce 1991, takže dnes je čtrnáctiletý. To je věk, kdy můžeme říci, že je dospělý. Uvádí se, že nížinné gorily dospívají ve věku kolem patnácti let. Richarda do pražské zoo přivezli přímo z anglické zoo v Paingtonu. Jak? V klasickém kontejneru pro přepravu lidoopů, do kterého není vidět.

Když jsme bednu sundávali z návěsu, Richard to nesl nelibě a ozval se strašným výkřikem, spíš to byla hrozba zvířete, které se bojí a snaží se zahnat potenciální nebezpečí. Marek Ždánský tehdy říkal: "Já na tom hlase slyším, že to bude něco mlaďounkého, to bude něco menšího." A z bedny vyšel samec, jaký tady v posledních deseti patnácti letech nebyl. Všichni samci, kteří tady byli v předešlých letech, ať to byl Tadao nebo Asunbo, tak měli kolem sto třiceti kilogramů, takže Richard je výrazně váhově převyšoval. A jak vidí Richarda Marek dnes?

"Richard je povahově úplně výborný. Několik samců jsem měl na starosti u nás, poznal jsem je i v zahraničí, a ti samci jsou většinou nervózní, agresivní. Tady jsme měli několik samců, kteří si ošetřovatele nějakým způsobem drželi od sebe. Nepustili ho k sobě tak, jako Richard pustil nás. Měli jsme tady samce, který házel po ošetřovatelích výkaly. Plival. Richard na sebe nechá sáhnout, komunikuje s námi, podá, co potřebujeme podat, když něco zapomeneme, tak on pro to dojde a podá nám to. Teď jsme s ním začali dělat něco, co máme ze západních zahrad, abychom gorilu nemuseli uspávat na nějaký zákrok. Když bychom Richardovi potřebovali dát injekci, tak ho oddělíme, sedíme tam s ním a on na určité povely dává ruku k mříži, za což něco dostane. Zatím jsme u toho, že dá ještě nohu. Teď se budeme snažit, aby se otočil na bok a spěje to až k tomu, že si od nás, od ošetřovatele, nechá píchnout injekci bez toho, aby ho někdo musel uspat."

To ovšem neznamená, že by Richard byl tak hodný, aby byl chován kontaktním způsobem. Ostatně Marek Ždánský dodává: Myslíte, že bych šel k němu přímo? Ne. On by určitě skupinu bránil, takže by mě napadl. My jsme si ze začátku museli vysvětlit, co si můžu dovolit já k němu a co on ke mně. Když to přeženu, tak on na mě samozřejmě taky vyletí nebo nějakým způsobem zařve, bouchne do mříží, a já vím, že už jsem to asi přehnal. Nebo on zase ví, že když je mrzutý a já po něm něco chci a on to musí udělat, tak samozřejmě zvýším já hlas. Vztahy se samozřejmě vyvíjejí, u lidoopů platí to, že když ho nepodrazíte vy, tak on vás taky nepodrazí. Znamená to, že když se opřu o mříž, tak jsem v klidu a vím, že on mě nechytí.

Zajímalo nás, jakým způsobem byla nastavena silová laťka. Kdo je jak dominantní nebo kdo je silnější. S Richardem to nebyl takový problém, protože on byl vlastně od začátku zvyklý na kontakt, takže my jsme v tom vlastně pokračovali. Pak se trochu změnil, když šel se samicemi dohromady a stal se vůdcem skupiny. Trochu se změnil. Ale jak se narodila Moja, tak se to vrátilo zpátky a zase komunikuje úplně normálně.

Lze vůbec takového obra, jako je Richard, nějak vychovávat? Snažíme se ho nějak zabavovat. Komunikuje s námi velmi dobře, takže třeba uřízneme prkýnko, vyvrtáme do něj díry a do těch nacpeme rozinky. On jde do výběhu, ulomí si klacík, rozinky z otvorů vyďobe a prkýnko mi přinese, abych ho doplnil. Baví ho to určitou chvíli a pak samozřejmě musíme vymyslet zase něco jiného. Taky jsem se zkoušel s Richardem přetahovat o provaz. Samozřejmě bych hned prohrál, jenže já provaz na mé straně - tak aby to neviděl - uvázal pevně k mříži. Druhý konec jsem hodil k němu a dělali jsme, že se přetahujeme. Richard byl do toho hrozně zapálený. Chytil provaz a vší silou tahal, chudák nevěděl, že já to mám na mříži, že mně ten provaz jen prochází rukama. Trvalo to dvě tři minuty, pak se naštval a odešel. Nemohl pochopit, že ta síla není ve mně, ale v těch dveřích. Odešel a třeba si teď můžeme myslet, že si myslí, že jsem silnější než on. Přitom by mě jednou ránou zabil. Ta jeho síla je obrovská. Takovýmto způsobem se dá taky třeba tlumit agresivita.

A Marek odpovídá i na další naši otázku. Jaký vztah má Richard k ostatním členům skupiny?On je výborný, nemlátí je, nebo že by je nějakým způsobem terorizoval. On je prostě klasický šéf skupiny, na žrádlo jde první, všude jde první, když se zdá, že by mu holky sebraly víc žrádla, tak si tam samozřejmě pořádek udělá. Když to nějaká přežene, tak si je srovná, ale že by je nějakým způsobem terorizoval, to ne. A co se narodila Moja, tak spolu leží v klubíčku, všichni jsou u sebe. Úplně v pohodě.

Chová se Richard jako otec? Určitě. Moju studuje, různě k ní čuchá nebo na ni sahá. Ze začátku ne, to jsme byli překvapení, to dělal, jako by tam nebyla, ale teď je to úplně v pořádku. Myslím si, že je to hrdý otec. Dlouho se držel od svého mláděte dál, teprve v poslední době mezi nimi dochází ke kontaktům. Určitě se to bude ještě dále měnit s tím, jak to mládě bude stále pohyblivější, jak bude stále častěji a dál opouštět svou matku. Dojde ke kontaktům mezi dítětem a otcem.

(Podle vyprávění Marka Ždánského připravil Martin Smrček)

autor: Martin Smrček
Spustit audio