Prase divoké

27. červen 2003
Vědecké zařazení Sudokopytníci
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Prase divoké

Pověst o Bivojovi nelže - alespoň pokud jde o výskyt prasete divokého na našem území. Kdysi se ostatně vyskytovalo nejen u nás, ale v celé Evropě, části Asie, dokonce i v Africe. Postupně však bylo na mnohých místech vyhubeno a například v Anglii, Irsku, Dánsku nebo ve Skandinávii nežije ani dnes. K nám se začalo znovu rozšiřovat až po druhé světové válce z Německa a z Polska, kde se v té době silně přemnožilo. Naši myslivci samozřejmě z jeho výskytu měli radost, protože to je vítaná lovná zvěř. Dostávalo se mu tedy ochrany a ta způsobila, že dnes se prase vyskytuje i v Praze. Můžeme se s ním setkat na předměstích a nedávno proběhlo tiskem, že je běžné v Šárce, kde se nabourává do zahrad, žere oříšky, jablka - vlastně všechno, na co přijde.

Prasata jsou sice všude, ale málokdo je viděl. Je to tím, že i tak velké zvíře jako prase divoké dokáže žít velice skrytým způsobem života. Přes den se schovává v hustých křovinách, velice často v rákosí rybníků, a aktivní je teprve v noci, kdy většina lidí sedí doma, takže se s ním nemůže setkat.

Prase je nesmírně učenlivé, má bezmála schopnosti psa. Znal jsem hajného, který kdysi dostal darem z recese malinké prase, které se vešlo do krabice od bot. Když ho potom odchoval, doprovázelo ho i na nákupy a všude ho sledovalo. Bylo nepříjemné jenom tím, že si například zkracovalo cestu - nadzdvihlo plot, ohnulo sloupek, obtěžovalo lidi, kteří stáli ve frontě u krámu, protože jim revidovalo jejich tašky. Nakonec to skončilo tak, že milý hajný musel toto divoké prase darovat zoologické zahradě.

0:00
/
0:00
Základní údaje

Prase divoké (Sus scrofa). V myslivecké terminologii "černá zvěř". Délka těla i více než 150 cm, výška v kohoutku do 100 cm, hmotnost kňoura i přes 200 kg. V létě má šedé nebo narezavělé zbarvení, v zimě stříbřitě šedé až černé, mláďata selata jsou podélně světle páskovaná. Původně prase divoké obývalo jen větší lesní oblasti, přizpůsobilo se však i zemědělské krajině s minimem lesů. Žije v tlupách, pouze staří kňouři jsou samotáři. Páření (chrutí) probíhá zpravidla od listopadu do prosince, bachyně je březí 16 až 17 týdnů a obvykle v březnu vrhá 2 až 8 a mnohdy i více selat. Všežravec, živí se kořínky, semeny, plody a hlízami, stejně jako zemědělskými plodinami nebo drobnými živočichy a mršinami.
autor: Petr Vlasák