Prase divoké
Pověst o Bivojovi nelže - alespoň pokud jde o výskyt prasete divokého na našem území. Kdysi se ostatně vyskytovalo nejen u nás, ale v celé Evropě, části Asie, dokonce i v Africe. Postupně však bylo na mnohých místech vyhubeno a například v Anglii, Irsku, Dánsku nebo ve Skandinávii nežije ani dnes. K nám se začalo znovu rozšiřovat až po druhé světové válce z Německa a z Polska, kde se v té době silně přemnožilo. Naši myslivci samozřejmě z jeho výskytu měli radost, protože to je vítaná lovná zvěř. Dostávalo se mu tedy ochrany a ta způsobila, že dnes se prase vyskytuje i v Praze. Můžeme se s ním setkat na předměstích a nedávno proběhlo tiskem, že je běžné v Šárce, kde se nabourává do zahrad, žere oříšky, jablka - vlastně všechno, na co přijde.
Prasata jsou sice všude, ale málokdo je viděl. Je to tím, že i tak velké zvíře jako prase divoké dokáže žít velice skrytým způsobem života. Přes den se schovává v hustých křovinách, velice často v rákosí rybníků, a aktivní je teprve v noci, kdy většina lidí sedí doma, takže se s ním nemůže setkat.
Prase je nesmírně učenlivé, má bezmála schopnosti psa. Znal jsem hajného, který kdysi dostal darem z recese malinké prase, které se vešlo do krabice od bot. Když ho potom odchoval, doprovázelo ho i na nákupy a všude ho sledovalo. Bylo nepříjemné jenom tím, že si například zkracovalo cestu - nadzdvihlo plot, ohnulo sloupek, obtěžovalo lidi, kteří stáli ve frontě u krámu, protože jim revidovalo jejich tašky. Nakonec to skončilo tak, že milý hajný musel toto divoké prase darovat zoologické zahradě.
Prase divoké (Sus scrofa). V myslivecké terminologii "černá zvěř". Délka těla i více než 150 cm, výška v kohoutku do 100 cm, hmotnost kňoura i přes 200 kg. V létě má šedé nebo narezavělé zbarvení, v zimě stříbřitě šedé až černé, mláďata selata jsou podélně světle páskovaná. Původně prase divoké obývalo jen větší lesní oblasti, přizpůsobilo se však i zemědělské krajině s minimem lesů. Žije v tlupách, pouze staří kňouři jsou samotáři. Páření (chrutí) probíhá zpravidla od listopadu do prosince, bachyně je březí 16 až 17 týdnů a obvykle v březnu vrhá 2 až 8 a mnohdy i více selat. Všežravec, živí se kořínky, semeny, plody a hlízami, stejně jako zemědělskými plodinami nebo drobnými živočichy a mršinami.
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor
Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
