Potápka roháč

Tok roháče však nespočívá jen v hlasových projevech, velice atraktivní je i doprovodné chování, které s trochou nadsázky můžeme přirovnat k předepsaným figurám, jak je to kupříkladu u krasobruslařských soutěží. Tok obvykle začíná čelním přibližováním partnerů ze vzdálenosti přibližně deseti metrů s krkem nataženým nízko nad hladinou. Po těsném přiblížení zvedají oba partneři hlavu, široce rozevírají ozdobný péřový límec a vztyčují péřové růžky. Ptáci pak potřásají hlavou, jako by z ní setřásali kapky vody a současně se již nám známým způsobem zdraví.

Pak se obvykle k sobě přiblíží natolik, že dochází až k fyzickému kontaktu jejich hrudí. Někdy tok pokračuje i dalším, neméně efektním způsobem, který spočívá v tom, že se začnou potápět, ze dna vynášejí v zobáku vodní rostliny a vše vrcholí v závěrečné figuře, kdy se jeden proti druhému maximálně vztyčuje na hladině a jako by si nabízejí stavební materiál na hnízdo. Takovýto popis však nikdy nenahradí osobní zážitek.

V průběhu období toku si spárovaní roháči vyhlédnou vhodné místo pro stavbu hnízda a tento okrsek pak začnou společně obhajovat. Hnízdo staví obvykle na kraji rákosin, vzácností však nejsou ani hnízda na mělčinách na téměř volné hladině. Ledabylé hnízdo z polozetlelého i čerstvého rostlinného materiálu má tvar menší či větší kupky, která je nahoře skoro rovná, jen s malou prohlubeninou pro vejce. Hnízda se buď dotýkají základnou podkladu nebo, což je velice zajímavé, někdy staví tak zvaná plovoucí hnízda, která jsou jen lehce kotvená okolní vegetací.

Přeskočíme-li období inkubace vajec, to znamená 25 - 29 dnů, můžeme se stát svědky další zajímavosti ze života roháče. Tou je chování mláďat, která ač jsou schopna takřka hned po narození plavání i potápění, tráví většinu času v peří na zádech svých rodičů. Taková podívaná se nám může naskytnout již v polovině května. Úspěšným rodičům z peří na zádech pak jen vykukují zvědavé hlavičky mláďat. Bez zajímavosti snad není ani to, že rodiče jsou schopni se s mláďaty i potápět.

Základní údaje

Potápka roháč (Podiceps cristatus) je naše největší a nejběžnější potápka, přibližně velikosti kachny divoké. Hřbet má černohnědý, spodinu těla a přední část krku svítivě bílé. Pro svatební šat jsou typické černé "růžky" a za bílými tvářemi límcovitě odstávající pera. Živí se převážně rybami, ale také žábami, hmyzem a měkkýši, za kterými se potápí většinou jen do menších hloubek (dokáže se však potopit i do více než 40 metrů). Hnízdí na většině našich rybníků, kde lze ihned po jarním příletu sledovat její nápadný a zajímavý tok. Hnízdo plave na vodě nebo na mělčinách dosedá na dno. Na zahřívání snůšky, která obvykle čítá 3 až 5 vajíček, má větší podíl samice. Vylíhlá mláďata jsou ihned schopna plavat a potápět se, rodiče je však prvních šest týdnů většinu času vozí na zádech. Naši roháči jsou tažní, do Středomoří odlétají zimovat od srpna do října a vracejí se v březnu. Patří mezi zvláště chráněné a ohrožené druhy

Jak vznikaly nahrávky

Hlasy roháčů jsou hrubé a poměrně hlasité. Jen mláďata žadonící o potravu se ozývají jemnými, pískavými hlasy. Abychom chování tokajících roháčů svojí přítomností neovlivnili, je třeba nahrávat ve vzdálenosti větší než asi 50 metrů. S výhodou využíváme fyzikálních znalostí o šíření akustických vln v přírodě. Na jaře a v létě leží v těsné blízkosti vodní hladiny studenější vzduch než ve výše položených vrstvách. V nerovnoměrně ohřátém vzduchu nad vodní plochou se ohýbají zvukové vlny směrem k vodní hladině. Tím se soustřeďuje zvuková energie do nízké vrstvy nad vodou, což se projeví zvýšenou slyšitelností hlasů přicházejících z vodní hladiny. Tohoto jevu je možno s úspěchem využít při záznamu hlasů ptáků plujících po klidné hladině, a proto nahráváme dobrým směrovým mikrofonem umístěným těsně nad hladinou.

Video: MOS, Jarmila Kačírková, Adolf Goebel