Polský ogar (brakýř) / Ogar polski

21. září 2010

Navazuje na staré keltské honiče. Původně velmi těžcí psi se na území Polska formovali za přispění krve někdejšího psa sv. Huberta, později bladhaunda, ale také dalších plemen honičů, především švýcarských a francouzských a foxhaunda. I dnes představuje polský ogar svou mohutnější tělesnou stavbou starý, původní typ evropského honiče. Za 2. světové války téměř vyhynul. Ke znovuobnovení plemen došlo až na sklonku padesátých let 20. století, kdy chovatelé začínali téměř od začátku. Teprve v roce 1966 byl uznán FCI.

Popis: Poměrně velký, masivně stavěný pes kompaktní tělesné stavby, se silnou a relativně masivní kostrou. Jeho tělesná stavba svědčí víc o síle a vytrvalosti než o rychlosti. Hlava mohutná, ale ušlechtile modelovaná, s vráskami. Mozkovna a nosní hřbet stejně dlouhé. Stop jasně vyznačený. Pysky výrazné, svěšené. Uši nízko nasazené, dost dlouhé, visí volně, na konci zaoblené. Krk silný, s lalokem. Hřbet dlouhý, široký a svalnatý. Záď i hrudník široké. Ocas nízko nasazený, v klidu svěšený, při běhu je nesen do výše hřbetní linie. Srst středně dlouhá, hrubá, s hustou podsadou. Zbarvení převážně rezavě hnědé, jen trup černý nebo tmavě šedý až do černa. Bílá barva je dovolená ve formě hvězdičky na čele, která může přecházet v lysinku, dále se může vyskytnout skvrna na hrudi a koncích končetin a ocasu.

Charakteristika: Velmi klidný, pomalejší, rozvážně působící pes. V rámci rodiny je velmi tolerantní k dětem i ke zvířatům, jako ostatní honiči i on je společenský a družný. Velmi výrazně vyvinuté lovecké instinkty. Skvělá orientace v terénu.

Zvláštní nároky: I když je pomalejší, jako všichni honiči potřebuje velké množství pohybu, nejlépe volného, což však naráží na jeho samostatnost a neochotu nechat se odvolat ze zajímavé stopy.

Užití: Lovil většinou jednotlivě nebo ve dvojici, na lov ve smečce má příliš samostatnou povahu. Ceněn je především pro svou vytrvalost a hlasitost. Při práci hlásí jasným a zvučným hlasem, jeho tónina se mění, feny hlásí obvykle v ostřejší tónině.

Výskyt: Mimo Polsko je prakticky neznámý, ani v jeho vlasti se s ním nesetkáváme často. Jeho budoucnost je stále nejistá.

Možná záměna: Oproti většině podobných honičů je těžší, mohutnější, trochu připomíná velmi lehkého bladhaunda.

pes: 25-32 kg, 56-65 cm
fena: 20-26 kg, 55-60 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková