Pikardský ohař dlouhosrstý / Epagneul Picarde

Popis: Středně velký, mohutnější, podobný ostatním dlouhosrstým ohařům. Hlava oválná, relativně široká, dlouhý nosní hřbet, dobře vyvinuté pysky dávající čenichu hranatý tvar. Stop středně výrazný. Uši zavěšené mírně nad linií očí, poměrně velké, hedvábné, kryté zvlněnou srstí. Krk dobře vsazený do lopatek, malý lalok je přípustný. Končetiny silné a dobře osvalené. Hrudník středně hluboký. Mírně spáditá záď. Ocas nepřesahuje délkou hlezenní kloub, nikdy netvoří na konci háček. Srst rovná nebo mírně zvlněná s praporci na končetinách a ocase. Zbarvení: šedý bělouš s kaštanovými skvrnami (plotnami) na různých částech těla a na kořeni ocasu, se znaky pálení, nejčastěji na hlavě a tlapách.

Charakteristika: Odvážný, vyrovnaný pes jemné povahy, trpělivý k dětem i ostatním domácím zvířatům. Velmi oddaný pánovi. Doma se chová klidně a vyrovnaně. Venku mimořádně pracovitý, odolný, vytrvalý a výkonný lovecký pes. Vyžaduje mírný, klidný přístup, pak se učí ochotně a rád.

Zvláštní nároky: Nejlépe mu vyhovuje, pokud je využíván k původním loveckým účelům. Je velmi pracovitý, s výrazně vyvinutými loveckými vlohami, rád pobývá venku, ale musí být zachována těsná vazba na člověka. Pokud je chován jako pes společenský, potřebuje denně několik hodin volného pohybu a vhodné zaměstnání - např. plavání, aportování, pachové práce atd. Srst je nutno přibližně jednou týdně vykartáčovat.

Užití: Vhodný zvláště pro bažinaté, na vodu bohaté terény. Jeho specializací byl a je lov vodních ptáků, v minulosti především sluk, dnes kachen. Je však možné i všestrannější využití.

Výskyt: Vzácné plemeno. Mimo Francii se s ním setkáváme jen výjimečně. U nás se zřejmě nechová.

Možná záměna: Od modrého gaskoňského ohaře se liší prakticky jen zbarvením, od většiny ostatních dlouhosrstých ohařů pak pálenými znaky.

pes: 55-60 cm
fena: 55-62 cm