Opičí pinč

Původní venkovský pes z jižního Německa. Vyvinul se podobně jako ostatní pinčové z tzv. stájových pinčů coby jejich trpasličí ráz. Od příbuzných belgických grifonků se oddělil až na konci 19. století. Tehdy se stal oblíbeným "salonním" psíkem. Později však téměř vyhynul.

Popis: Malý, hrubosrstý, kompaktní pes s výrazem obličeje připomínajícím opici. Hlava spíše kulatá než podlouhlá, celkově ne příliš těžká, vysoko vyklenutá. Stop jasně vyznačený. Čenich krátký a rovný, ne vyklenutý vzhůru. Rovný nos. Oči tmavé, poměrně kulaté a plné. Uši malé, tvaru V, nasazené vysoko, nesené stejnoměrně, natočené vpřed. Krk rovný, silný, poměrně krátký, bez záhybů. Hřbet silný, krátký a rovný. Ocas ponechaný přirozeně, šavlovitě nesený. Pohyb uvolněný, plynulý, cupitavý, s přiměřeným posunem pánevních končetin. Srst hrubá a hustá. Hlava obvykle ozdobena huňatým, ježatým obočím a kruhem srsti okolo očí, výraznou bradkou, čupřinou a srstí na lících. Srst na hlavě co nejtvrdší, odstávající a směřující od hlavy. Zásadním způsobem přispívá k celkovému "opičímu" výrazu. Zbarvení čistě černé.

Charakteristika: Živý, bystrý, neohrožený, velmi ostražitý a k cizím nedůvěřivý psík. Bývá hlasitější. Svým lidem je velmi oddán, je přizpůsobivý a rád se učí. Nebojácný, pozorný, houževnatý.

Zvláštní nároky: Sklon ke štěkavosti je zapotřebí od mládí usměrňovat, zvláště ve městě. Srst se přibližně dvakrát do roka lehce trimuje, vyžaduje také pravidelné kartáčování. Malé nároky na pohyb, pes může žít i v malém bytě.

Užití: Bezproblémový, skladný společenský pes a dobrý hlídač.

Výskyt: Vzácné plemeno, s nímž se setkáváme jen ojediněle. Zčásti ho vytlačili podobní, dnes mnohem populárnější belgičtí grifonci.

Možná záměna: S belgickým grifonkem, který však má ještě plošší obličej, kratší nos a působí méně rozježeně.

pes i fena: 4-6 kg, 25-30 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková