Octomilka obecná

Stojí přitom k samičce čelem, v půlkruhu ji obchází a jedním upaženým křídlem vyluzuje zvuky, kterými sděluje asi toto: "Jsem sameček octomilky obecné a ráčíte-li náležet rovněž k mému druhu a máte-li hotová vajíčka, prosím, jsem připraven." Oslovená si to obvykle nechá několikrát zopakovat a pak podle situace a momentální nálady ho buď vyslyší, nebo krátkým zabzučením odmítne. Popřípadě mu uštědří nějaký ten kopanec, nechce-li sameček jejímu nezájmu hned rozumět.

Zvuky, které toto dvoumilimetrové stvoření napřaženým křídlem vydává, jsou lidskému uchu zcela neslyšitelné. Přesto o nich máme spoustu informací. Ukázalo se, že sameček octomilky obecné zamává křídlem při svém milostném zpěvu asi 30 krát za sekundu, což zhruba odpovídá frekvenci chvění nejhlubší struny klavíru. Zaposloucháme-li se však do jeho písně, jako bručoun se nám jistě nejeví.

Vysvětlení podal oscilografický záznam: Neobjevila se na něm pravidelná vlnovka, jakou vytvoří tón struny klavíru, ale série kratičkých pulsů. Každý trval pouhých 6 milisekund a bylo jich právě 30 za sekundu. Pro akustika bylo hračkou spočítat, jak užitečné vlastnosti tento podivný zvuk má. Nejvíc překvapí jeho hlasitost v bezprostřední blízkosti zpěváka. Představíme-li si, jak v půlkruhu obchází samičku, vzdálen jen asi polovinu délky mušího těla, jeho hlas v úrovni hlavy samičky dosahuje síly 95 dB a se čtvercem vzdálenosti rychle slábne. Protože sluchovým orgánem samičky jsou tykadla, jeho zdvořilé obcházení tváří v tvář má své fyzikální opodstatnění. Může se stát, že samičku zezadu obtěžuje jiný sameček - ten u ní však velkou naději nemá. Nabídky prvního nápadníka přehluší jeho serenádu doslova jako zavřeštění automobilové houkačky hluk rušné ulice.

Aby byla účinnost samečkova zpěvu ještě umocněna, vibrující křídlo je natočeno v úhlu 45°, takže víc než 90% zvukové energie směřuje přímo nebo odrazem od podkladu k namlouvané. Celkem vzato, konverzace octomilek je v parametrech jejich světa asi o padesát dB, tj. stotisíckrát hlasitější, než je hladina zvuku při normálním rozhovoru mezi lidmi. Porovnání nahrávek zpěvů octomilek různých druhů ukázalo, že zatímco samičí signál odmítnutí je v podstatě stejný u všech studovaných druhů - zřejmě proto, že není určen jen nápadníkům vlastního druhu - samečkova píseň se druh od druhu liší. Posuďte sami:

Člověku se ani nechce věřit, že všechny ty zvuky, připomínající jednou velikonoční řehtačku, jindy skomírající motorek leteckého modelu či poděšené kvokání vyplašené slepice, vyluzuje nástroj tak subtilní, jako je křidélko octomilky.

Komunikace při námluvách octomilek ale není zdaleka tak jednoduchá. Námluvy se neobejdou bez výměny zrakových, čichových, hmatových a nebo chuťových podnětů. Ano, u většiny druhů se samečkové v konečné fázi námluv přesvědčí o totožnosti partnerky ochutnání povrchu jejího těla - a to nohama, neboť chuťové orgány mají i na chodidlech. Mnozí ji i olizují sosákem. Prostě život ve skleněné zkumavce neposkytuje octomilkám mnoho možností skrývat taje intimního života, a proto o fyziologii páření těchto drobných mušek možná víme víc, než o fyziologii milování vlastního druhu.

Základní údaje

Octomilka obecná (Drosophila melanogaster) Drosophily, tzv. "banánové mušky", jsou využívány jako laboratorní zvířata a patří tak k vůbec nejlépe prozkoumaným tvorům. Octomilka obecná má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách apod. Beznohé larvy jsou dlouhé cca 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce.