Norský lundehund / Norský papuchalčí pes

21. září 2010

Pochází z ostrovů Vaeroy a Rost v severním Norsku. Byl zde odpradávna používán k lovu papuchalků (severští ptáci). Díky reproduktivní izolaci se vyvinul ve svérázné plemeno s několika výraznými anatomickými odchylkami, které mu umožňovaly pohyb v těžkém skalnatém terénu a vytahování papuchalků z jejich úzkých nor na strmých útesech nad mořem.

Popis: Malý kvadratický pes obdélníkového formátu, pružný, poměrně lehce stavěný. Od všech ostatních existujících plemen se odlišuje šesti prsty na každé tlapě, z nichž pět je plně funkčních, uvolněnými ramenními klouby, jež dokáže roztáhnout do vodorovné linie, schopností zvrátit hlavu až na hřbet a vodotěsně uzavřít vnější zvukovod. Hlava středně velká, suchá, oči mírně šikmo položené, vztyčené uši trojúhelníkového tvaru. Trup kvadratický, s dlouhým a prostorným hrudníkem. Ocas středně dlouhý, vysoko nasazený, hustě osrstěný, nesený stočený přes hřbet nebo svěšený. Zbarvení od červené až béžové, na srsti jsou více či méně rozložené chlupy s černými špičkami, vždy v kombinaci s bílou. Také černé, šedé; bílé s černými znaky.

Charakteristika: Veselý, živý, přítulný pes, velmi odolný a neúnavný. Vyžaduje důslednou výchovu, protože je poněkud svéhlavý. Staletí prožitá v těžkých podmínkách z něj učinila drsného a odolného psa, kterému nevadí celoroční pobyt venku.

Užití: Dříve k lovu papuchalků, jenž je však dnes v Norsku přísně zakázán. V současnosti chován jako pes společenský, který je zároveň dobrým hlídačem.

Zvláštní nároky: Potřebuje hodně pohybu, nejlépe v přírodě.

Výskyt: Vyskytuje se především ve Skandinávii. Dovezen už byl i k nám, je zde však stále velmi vzácný.

Možná záměna: Malá postava a anatomické zvláštnosti (viz popis) záměnu prakticky vylučují.

pes: 7 kg, 35-38 cm
fena: 6 kg, 32-35 cm

autoři: Martin Smrček , Lea Smrčková