Německý ovčák
Poměrně mladé plemeno. S plánovitým chovem se začalo v roce 1899 po založení Spolku pro německé ovčáky. Vznikl z německých selských psů nejednotného typu. V základních rysech se shoduje s ostatními evropskými ovčáky. Hlavní zásluhu na jeho vzniku má rytmistr Max von Stephanitz, kterému se za pomoci dalších chovatelů podařilo stvořit nejčastěji chované plemeno světa.
Popis: Středně velký pes obdélníkového rámce, silný a dobře osvalený. Hlava suchá, velikostí úměrná k tělu, čenich silný, nosní hřbet rovný. Uši středně velké, vysoko nasazené, zašpičatělé, natočené dopředu. Oči středně velké, mandlového tvaru. Hřbet vodorovný, zcela lehce spadající hřbet až ke slabě spadající zádi. Hrudník ne příliš široký, břicho mírně vtažené. Ocas dosahuje nejméně k hleznu, nepřesahuje však polovinu nártu. Na spodní straně srst poněkud delší. V klidu nesen v mírném oblouku zavěšený dolů, při vzrušení se zvedá. Srst patrová s podsadou, tvrdá a hustá, na uších a na hlavě kratší. Delší srst nežádoucí. Zbarvení černé s červenohnědými, hnědými, žlutými až světlešedými znaky. Také celočerné, jednobarevně šedé, nebo šedé s tmavým vlkošedým zbarvením. S černým sedlem a maskou.
Charakteristika: Temperamentní, přitom snadno ovladatelný pes, vyrovnaný a odvážný. Nenáročný a přizpůsobivý. Velmi oddaný pánovi i jeho rodině, snášenlivý k dětem i k domácím zvířatům.
Užití: Univerzální pracovní pes, používaný na celém světě u policie, armády a dalších ozbrojených složek i ve sportovní kynologii.
Zvláštní nároky: Potřebuje výcvik. I když je dobrým společníkem, měl by mít i odpovídající zaměstnání.
Výskyt: Nejrozšířenější plemeno ve světě i u nás.
Možná záměna: S dalšími evropskými ovčáky (např. belgickými, holandskými), od nichž se liší mohutnější celkovou stavbou a typickým zbarvením. S československým vlčákem, který však má výrazné vlčí rysy.
pes: 30-40 kg, 60-65 cm
fena: 22-32 kg, 55-60 cm
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
