Mops
Nejasný původ. Nejpravděpodobnější se zdá, že pochází z Číny a je spřízněn s pekinézem, vyloučen však není ani molossoidní (dogovitý) původ tohoto plemene. V 17.-18. století byl nejoblíbenějším psem vysoké společnosti, panoval dokonce "kult mopsa". V 19. století téměř vyhynul, zájem o něj výrazně vzrůstá až v posledních desetiletích.
Popis: Malý, ale velmi masivní kvadratický pes s výrazně zkrácenou čenichovou partií. Hlava i lebka kulatá, s krátkým, tupým čenichem a jasně vyznačenými vráskami. Malý předkus. Oči tmavé, velké, kulaté a lesklé. Uši malé, tenké, sametově měkké, buď ohnuté do strany (ve tvaru růžového lístku), nebo klopené (knoflíkové), jimž se dává přednost. Krk silný, lehce klenutý, s lalokem, dostatečně dlouhý, aby umožňoval hrdé nesení hlavy. Končetiny velmi silné, rovné, dobře osvalené. Tělo krátké a kompaktní, se širokou hrudí a rovnou zádí. Ocas vysoko nasazený, zatočený co nejtěsněji přes hřbet. Srst jemná, hladká, měkká a lesklá. Zbarvení stříbrné, aprikot, béžové s maskou, tzv. úhořím pruhem a znaménky na tvářích, případně čistě černé.
Charakteristika: Nesmírně přátelský pes, vstřícný ke všem lidem, bez stínu nedůvěřivosti či dokonce agresivity. Hravý, čilý a veselý. Vyžaduje intenzivní, pokud možno i fyzický kontakt s majitelem, jemuž je bezmezně oddán.
Zvláštní nároky: Velmi nenáročný pes, jemuž stačí kratší procházky. Nejlépe se cítí ve společnosti více mopsů. Špatně snáší vysoké teploty, v létě se nesmí namáhat. Musí být chován v bytě.
Užití: Odjakživa výhradně společenský pes, vhodný pro všechny kategorie s výjimkou sportovců.
Výskyt: U nás se během posledních let značně rozšířil, takže dnes patří k téměř běžným plemenům.
pes i fena: 6,3-8,1 kg kolem 30 cm
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
