Modrý pikardský ohař dlouhosrstý / Epagneul bleu de Picarde

Popis: Středně velký, vznešeně působící ohař, shodující se základním typem s ostatními dlouhosrstými ohaři (typu "epagneul"). Hlava oválná, relativně široká, dlouhý nosní hřbet, dobře vyvinuté pysky dávající čenichu hranatý tvar. Stop středně výrazný. Uši zavěšené mírně nad linií očí, poměrně velké, hedvábné, kryté zvlněnou srstí. Krk dobře vsazený do lopatek, malý lalok je přípustný. Končetiny silné a dobře osvalené. Hrudník středně hluboký. Mírně spáditá záď. Ocas nepřesahuje délkou hlezenní kloub, nikdy netvoří na konci háček. Srst rovná nebo mírně zvlněná, s praporci na končetinách a ocase. Typické melírované černobílé zbarvení (černý bělouš s namodralým odstínem) s černými plotnami.

Charakteristika: Jemný, přátelský, vstřícný, v zásadě spíše dobromyslný pes, trpělivý k dětem i ostatním domácím zvířatům. Velmi oddaný svému pánovi. Doma se chová klidně a vyrovnaně. Venku odolný, vytrvalý a výkonný lovecký pes. Při vlídném přístupu se učí ochotně a rychle.

Zvláštní nároky: Je velmi pracovitý, s výrazně vyvinutými loveckými vlohami, rád pobývá venku, ale musí být zachována těsná vazba na člověka. Nejlépe mu vyhovuje, pokud je využíván k původním loveckým účelům. Pokud je chován jako pes společenský, potřebuje denně několik hodin volného pohybu a vhodné zaměstnání - např. plavání, aportování, pachové práce atd. Srst je nutno přibližně jednou týdně vykartáčovat.

Užití: Jeho specializací byl a je lov vodních ptáků, v minulosti především sluk, dnes kachen. Lze ho však využít i jako všestranného ohaře. Ve Francii dodnes patří k vysoce ceněným loveckým psům.

Výskyt: Vzácné plemeno, s nímž se více setkáváme jen v zemi jeho původu. Ani ve Francii však zdaleka není běžné. V ČR se pravděpodobně nechová.

Možná záměna: Od ostatních, konstitučně jinak podobných dlouhosrstých ohařů (německý, francouzský) se odlišuje typickou černobílou stříkanou barvou s namodralým odstínem.

pes: 57-60 cm
feny: o něco menší