Medvěd hnědý

19. červenec 2002
Vědecké zařazení Šelmy
Medvěd hnědý brtník
0:00
/
0:00

Medvěd hnědý je jedním ze savců s největším areálem rozšíření, který zahrnuje - nebo lépe řečeno zahrnoval - celou Evropu, podstatnou část Asie, hory na severu Afriky a dále i nemalou část Severní Ameriky. Doby, kdy se u nás medvědi proháněli v hustých hvozdech nížin i hor, jsou dávno pryč. Jako velká a v porovnání s vlkem či rysem nepříliš pohyblivá šelma, se medvěd stával oblíbeným cílem lovců už od středověku. Skolit ho bylo hrdinským činem a výrazem odvahy, a tak není divu, že již v 16. a 17. století medvědi postupně mizeli z většiny našich hor. V Čechách se nejdéle zachovali na Šumavě, kde poslední jedinec byl uloven na želnavském polesí v listopadu roku 1856. Na Moravě je situace poněkud jiná, neboť dodnes se do Beskyd čas od času zatoulávají medvědi ze Slovenska, kde jich dodnes žije několik set.

0:00
/
0:00

Samotářsky žijící medvěd je zvíře převážně noční, během jediné noci procestuje pomalou chůzí i více než 20 km. Když ale pospíchá, dokáže tento zdánlivě nemotorný tvor běžet až rychlostí 22 km/hod. Po revíru o rozloze několika desítek km2 zanechává četné vizitky ve formě trusu a mohutnými drápy zdrápaných pruhů kůry a lýka na stromech až do výše 2,5 m, které slouží jako optická značka k vymezení teritoria.

Jako všežravec se medvěd živí hlavně lesními plodinami, kořínky, výhonky a různými drobnými živočichy podle toho, co v kterou roční dobu má nejdosažitelnější. V horách také přicházejí k osamělým hospodářstvím a vybírají si svou daň na domácích zvířatech. Oblíbenou pochoutkou pro ně je včelí med, který vybírají jak divokým včelám v dutinách stromů, tak i v úlech. Po zimě medvědi hodně pátrají po uhynulé zvěři, kterou dovedou vyslídit na velké vzdálenosti, v turistických oblastech si medvědi navyknou chodit pro potravu i na smetiště nebo k odpadkovým košům.

Zimu medvěd přespává v brlohu, který není snadné vypátrat. Jednou to je upravená jeskyně ve skále, jindy zalehne pod vývratem nebo si vyhrabe pelech pod silným stromem, jehož větve sahají až k zemi a nechá se zapadat sněhem. Není jen tak lehce k probuzení, neboť jeho tělesná teplota klesá až na pouhé 3 až 4 stupně Celsia. V takovémto úkrytu vrhá uprostřed zimy medvědice po 7 až 8 měsících březosti i mláďata, obvykle v počtu od jednoho do tří. Medvíďata nevidí téměř měsíc a teprve po čtvrt roce mohou bez obtíží následovat matku.

Přes zdánlivě mírumilovný a sympatický vzhled je medvěd považován za jednu z nejnebezpečnějších šelem. Na rozdíl od velkých koček nebo vlka totiž nemá skoro žádnou mimiku obličeje, a tak jen těžko se odhaduje jeho okamžitá nálada či úmysly. Jediným viditelnějším projevem hrozby před blížícím se útokem tak často bývá jen varovné funění. Zejména v zajetí - v zoologických zahradách či v cirkusech, kdy bývá často chován tak někdy vznikají složité situace.

Základní údaje

Medvěd hnědý (Ursus arctos). Největší evropská šelma; tělo má dlouhé 170 až 250 cm, v kohoutku dosahuje výšky až 110 cm a hmotnost se pohybuje mezi 100 až 300 kg. Zbarvení v různých odstínech hnědé, mladí jedinci do dvou let věku mají pod krkem bílý pruh. Žije v rozlehlých lesích, v horách vystupuje až nad horní hranici lesa. V Čechách byl poslední medvěd zastřelen roku 1856, na Moravě roku 1893, občas se však i v současnosti zatoulají na Moravu medvědi ze Slovenska. Živí se lesními plody, žaludy, bukvicemi, semeny a pupeny, drobnými a příležitostně i většími živočichy, ale i mršinami a odpadky. Kriticky ohrožený druh.

Jak vznikaly nahrávky
Na konci sedmdesátých let jsem pátral v CHKO Malá Fatra po zedníčku skalním. Tento velmi vzácný pták se občas vyskytoval na vápencových skalních stěnách. Zde lovil hmyz a pavouky nebo sbíral larvy a kukly hmyzu ze skalních puklin. Jeho pozorování dalekohledem bylo úchvatné. V té době jsem procházel, někdy i prolézal různé skalní útvary v prostoru mezi Velkým a Malým Rozsutcem ve snaze nalézt hnízdo zedníčka. V oblasti Poludňových skal a Skalního města jsem několikrát narazil na medvědí trus. V jedné části skalních strží a věží byl cítit zvláště intenzivně medvědí pach. Pro únavu jsem postupoval velmi pomalu a také opatrně s jistou dávkou obav. Podařilo se mi na kluzkých vápencových stupních uklouznout a tak uvolnit několik kamenů, které s rachotem spadly mezi nižší skalní průrvy. V té chvíli se z nedalekých skal ozvalo temné medvědí mručení a varování. Asi deset metrů pode mnou jsem na chvilku zahlédl medvědici s mladým medvědem, ustupujícími důstojně mezi skalní strže. Rychle jsem se z úleku vzpamatoval a třesoucí se rukou se mi podařilo zapnout magnetofon. Vzpomněl jsem si na rady pracovníka CHKO, který se zabýval výzkumem a chováním medvědů. Medvěda nesmíte překvapit, musí o vás vědět. Při vašem dlouhém čekání v terénu, občas raději promluvte nebo aspoň zakašlete. Radu jsem uposlechl tím, že jsem polekaně zaklel a medvěda kamsi poslal.
Pavel Pelz