Lyska černá

30. listopad 2001

Lysky si velice pečlivě hlídají své území, jsou velmi nesnášenlivými ptáky, kteří si vlastně celý rybník, popřípadě jinou vodní plochu, rozdělí na tvrdě hájené vlastní úseky. Agresivita samců vrcholí zjara, kdy se drsný křik i cákání vody ozývají mnohdy i přes noc.

Lyska se podobá kachnám, ale nemá s nimi nic společného. Třeba už způsob potápění napovídá, že patří jinam, konkrétně k chřástalům. Před potápěním nadskočí z vody a využívá váhy svého těla k potopení. Pod vodou se potom pohybuje střídavými údery nohou, které jsou opatřeny lemem kolem jednotlivých prstů, nemají tedy souvislou plovací blánu jako u kachen. Lysky ale nejsou příliš dobrými potapěči, vydrží pod vodou tak pět, deset vteřin, maximálně naměřená doba byla asi kolem třiceti vteřin.

Hnízdo lysky bývá obyčejně zakotveno někde v rákosí nebo v orobinci a lysky nad ním obyčejně ještě splétají z ohnutých, popřípadě nalomených stébel jakousi stříšku. Takovou nedílnou a zajímavou součástí hnízda je můstek, který je tvořen z nalámaných stébel; po něm lysky skutečně na hnízdo vylézají. Někdy se ovšem stává, zvláště při klesající vodní hladině, že tento můstek musí stále prodlužovat, takže může dosáhnout délky třeba jeden a půl metru.

Lyska černá

Mláďata jsou uhlově černá, jen hlavičku mají červenou. Rodiče si je dělí mezi sebe a pečují o ně odděleně ve dvou skupinkách. V průběhu další snůšky, protože lysky u nás zahnízdí zpravidla dvakrát, se můžeme dočkat takové jedné zajímavosti v ptačím životě, a sice toho, že odrostlá mláďata z prvního hnízdění pomáhají rodičům v péči o sourozence z druhé snůšky.

Základní údaje

Lyska černá (Fulica atra) je chřástalovitý pták drobnější než kachna divoká. Žije na rybnících a jiných stojatých vodách s porosty rákosu, orobince apod. Poměrně dobře se potápí. Při vzlétání se rozbíhá po hladině. Tažná; přilétá v březnu, odlétá koncem října. Hnízdo v rákosí na okrajích vod často zakrývá stříškou z listů a buduje k němu z vody chodníček. Živí se rostlinnou potravou, především zelenými částmi nejrůznějších vodních rostlin.

Jak vznikaly nahrávky

Při nahrávání hlasů lysek jsem využíval zkušeností s šířením zvukových vln ve vrstvě vzduchu těsně nad vodní hladinou. Nahrával jsem směrovým mikrofonem umístěným těsně nad vodou. Od lysek ovšem slyšíme nejen vokální zvuky ve formě různých pokřiků, generované zvukovým aparátem ptáků, ale i zvuky instrumentální povahy. Dosud nebyla vysvětlena funkce zvuků, které někdy vydává jeden z páru ptáků postávajících na okraji břehu. Plácáním, jakoby podupáváním jedné nohy s roztaženými prsty do bahnitého povrchu břehu, vznikají zvláštní pleskavé nebo mlaskavé zvuky.

Video: MOS, Adolf Goebel

autor: Pavel Pelz