Lhasa apso
Pochází z Tibetu, jeho dávní předkové tam pomáhali horalům s pasením dobytčích stád. Chováni byli také v lámaistických klášterech, kde byli nejen využíváni jako hlídači, ale také uctíváni. Do Evropy se dostali v roce 1928, tehdy ještě prakticky splývali s dnešním šicu a tibetským teriérem. Jako samostatné plemeno byl lhasa apso uznán až roku 1934.
Popis: Malý, robustní, bohatě osrstěný pes. Hlava bohatě osrstěná, se srstí spadající přes oči; bohatý knír a vousy, rovný obličej čelem a vyznačeným stopem, čenich tvoří třetinu její celkové délky (asi 4 cm). Oči tmavé, středně velké, směřující dopředu. Uši převislé, bohatě osrstěné. Krk silný a dobře klenutý. Končetiny rovné, dobře osvalené, bohatě osrstěné. Tělo kompaktní, s dlouhým hrudním košem a hřbetem delší, než je kohoutková výška. Ocas vysoko nasazený, nesený přes záda, na konci může mít háček, vždy bohatě osrstěný. Srst dlouhá, pevná, ne vlnitá nebo hedvábná. Zbarvení zlaté, pískové, medové, tmavé grizzly (šedá), břidlicové, kouřové, vícebarevné, černé, bílé nebo hnědé. Všechny barvy jsou rovnocenné.
Charakteristika: Velmi sebevědomý a vyrovnaný pes, který si vždy zachovává značnou nedůvěřivost a odstup vůči cizím. Přiměřeně živý, velmi silný, mrštný a hbitý. Často poněkud tvrdohlavý, se snahou zaujmout dominantní postavení.
Zvláštní nároky: Lhasy apso je nezbytné od mládí důsledně vychovávat. Dlouhá srst vyžaduje pravidelné pečlivé rozčesávání a další kosmetické zásahy (koupání aj.).
Užití: Dobrý společník. Ostražitý hlídač.
Výskyt: Ani vzácné, ani běžné plemeno. U nás ho zastiňuje šicu.
Možná záměna: S podobným šicu, který je menší a má zkrácenou čenichovou partii. S tibetským teriérem, jenž je zase výrazně vyšší a nemá tak dlouhou srst.
pes: cca 6 - 7 kg, 25,4 cm
fena: cca 6 - 7 kg, o něco menší
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
