Ledňáček říční (VIDEO)

Ledňáček říční
0:00
/
0:00

Při potulkách podél řek, potoků a rybníků zastihneme ledňáčka obyčejně v letu, zajímavější ale je pozorovat ho, když sedí někde nad vodou, protože pak vynikne jistá asymetrie jeho postavy. Má velikou hlavu a dlouhý zobák, které jsou skoro stejně dlouhé jako tělo, a naopak velice kratičký ocásek a ještě kratší nožky. Slouží skutečně jenom k sezení a ledňáček takto sedí nehnutě zhruba dva nebo tři metry nad vodní hladinou a vyhledává svou nejčastější kořist - drobné rybky. Potom se spouští střemhlavým letem do vody a tyto rybky loví. Bylo vypozorováno, že zhruba každý jeho desátý útok bývá úspěšný, a protože se předpokládá, že za den spotřebuje zhruba kolem deseti rybek, musí se tak stokrát, možná i vícekrát za den potopit.

K hnízdění si ledňáček vyhrabává zhruba metr dlouhé nory v hlinitých nebo písčitých březích, a to hrabání vypadá asi tak, že skutečně dolují oba ptáci, začnou hrabat především zobákem a potom odstraňují hlínu nožkama, až se dostanou metr hluboko a potom na konci vytvoří jakousi komůrku, do které kladou kulatá bílá vejce.

Celkem snadno poznáme, zda ledňáček má někde mláďata a zda je hodlá krmit. Když totiž potřebuje potravu pro sebe a vyletí z vody s rybkou, obyčejně ji někde na větvi zabije, potom si ji srovná v zobáku a polyká ji hlavou napřed. Pokud ale uvidíme ledňáčka, který drží rybku opačně, čili hlavou ven ze zobáku, můžeme si být takřka jisti, že ponese potravu buď samičce, nebo že bude krmit v noře mláďata.

Podle výzkumů, které jsme uskutečňovali v letech 1985 - 1989, u nás bylo zhruba kolem 300 - 700 hnízdících párů. To znamená, že patří mezi poměrně vzácné ptáky a dá se říci, že v posledních desetiletích jeho početnosti výrazně ubylo. Předpokládá se, že to je způsobeno jednak melioracemi, které narovnaly toky a odstranily svislé hlinité břehy, jednak že se na tom podepsalo i značné znečištění vod.

Základní údaje

Ledňáček říční (Alcedo atthis). Charakteristická je velká hlava s dlouhým špičatým zobákem, za letu vyniká zářivě světle modrá barva zadní části hřbetu a nadocasních krovek. Zdržuje se u pomaleji tekoucích potoků a řek, pouze na zimu se přesouvá k rychleji tekoucím úsekům, které nezamrzají; kruté zimy však mohou způsobit podstatné snížení jeho početnosti. Jeho kořistí jsou hlavně malé rybky, částečně i další vodní živočichové. V hlinitém břehu si vyhrabává noru, ve které se oba rodiče střídají v sezení na 5 až 7 vajíčkách a kam posléze přinášejí mláďatům potravu. Je chráněn a jako silně ohrožený druh uveden v červené knize.

Jak vznikaly nahrávky
Hlasy mláďat při krmení v hnízdě jsem nahrával u hnízdní nory, která byla vyhrabána mezi kořeny borovice, rostoucí na okraji hlinitopísčité stěny vodního kanálu, odbočujícího ze Zlaté stoky v jižních Čechách. Mikrofon jsem připevnil na jeden kořen borovice, těsně u vletového otvoru hnízda. Mikrofonní kabel délky 25 metrů jsem položil na zem a vedl do úkrytu v hustém smrkovém podrostu. Bylo to koncem dubna, ve 4 hodiny ráno, kdy v ranním šeru byl v okolí ještě dostatečný klid. Při příletu starého ptáka k noře se začala mláďata okamžitě ozývat hlasy žadonění. Po předání přinesené rybičky jednomu z mláďat nastal opět klid a ticho. Nahrávku jsem přerušil, ale dále jsem kontroloval odposlechem ve sluchátkách situaci u hnízda. Pojednou jsem zaslechl hlučné plácání a skoky v mělké vodě. Polekal jsem se, že kanálem pravděpodobně probíhá pes, a dostal jsem strach, že mi zvíře srazí mikrofon do vody. Vystoupil jsem ze svého úkrytu a očekával jsem, že budu muset asi zasáhnout. K mému velkému překvapení na břeh ze stoky vyskočila vydra a větřila u kabelu a pomalu postupovala ke mně. Zůstal jsem nepohnutě stát a jen jsem čekal, co udělá. S nosem u kabelu se přiblížila asi na tři metry, pak zvedla hlavu, na chvíli se zastavila a pátravě se mi zahleděla do očí. Jelikož jsem se ani nepohnul, prošla těsně kolem ve směru do nedalekého rybníka. Asi za hodinu se mi podařilo úspěšně dokončit nahrávku žadonění mladých ledňáčků na hnízdě.
Pavel Pelz

Video: MOS, Adolf Goebel