Kvakoš noční
Hlasité kvákavé zvuky daly název kvakoši nočnímu, druhu, který je – jak naznačuje jeho druhové jméno – aktivní hlavně za šera. Létá však i v noci a v době výchovy mláďat sbírá potravu i za dne. V letu jsou charakteristická široká zakulacená křídla a esovitě zahnutý krk. Patří k našim nejkrásnějším volavkám. Křídla jsou popelavě šedá, hřbet a týl černé, spodina bílá. Ve svatebním šatu mají ptáci v týlu několik dlouhých bílých per.
Je téměř kosmopolitním druhem, to znamená, že hnízdí na všech kontinentech kromě Austrálie. V Evropě je jižním prvkem, severní hranice jeho rozšíření běží od Nizozemí přes naše území a jižní Polsko do Běloruska a Ruska.
Hnízdním prostředím kvakoše nočního jsou bažinaté a rybniční oblasti s křovitými či stromovými porosty ve vodě nebo v její bezprostřední blízkosti. U nás je většina hnízdišť na ostrůvcích rybníků nebo podobných místech v záplavových územích řek. Pravidelné hnízdění je omezeno na tradiční oblasti jižní Moravy a jižních Čech.
Kvakoš noční hnízdí pospolitě v koloniích, které jsou jak trvalé, tak příležitostně vznikající a znovu zanikající. Jistě nejznámější a také největší a nejstarší je kolonie v zámeckém parku v Lednici na jižní Moravě, do níž lze zajímavým způsobem nahlížet z místního minaretu. Kolonie vznikla v roce 1932 a po přechodném snížení počtu hnízdících párů v 70. letech minulého století na asi 50 opětovně vzrostla až na 280 párů. Není to však nic proti největší známé kolonii v severní Itálii, která v roce 1990 čítala 2 950 hnízd.
Pospolitě umístěná hnízda jsou menší stavby z větviček na keřích a stromech obklopených vodou nebo uprostřed rákosin, někdy však i přímo v rákosí či orobinci. Kolonie v Evropě jsou často společné s jinými brodivými ptáky, například lednická kolonie s volavkami popelavými.
Kvakoši přilétají na hnízdiště koncem března nebo začátkem dubna. Stavbu nového hnízda či úpravu loňského zahájí samec, po vytvoření páru staví hlavně samice. Protože jsou hnízda blízko sebe, obvykle musí u rozestavěného hnízda zůstat jeden člen páru jako hlídka, aby hnízdní matriál nebyl sousedy rozkraden.
Poslechněte si, jak o kvakošovi mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:
Hnízdní období je velmi protáhlé, trvá od dubna až do července, podle příletu jednotlivých skupin kvakošů na hnízdiště. Snůšku tvoří nejčastěji 3-4 namodralá vejce, v jejichž zahřívání se střídají oba rodiče. Mláďata se líhnou po 21-23 dnech a staří na nich sedí ještě asi deset dní, protože mláďata nejsou schopna udržet sama svou tělesnou teplotu. Rodiče jim vyvrhují potravu, kterou tvoří hlavně ryby, obojživelníci i hmyz přímo do zobáku. V té době již mláďata hlasitě žebrají o potravu.
Větší mláďata se ráda rozlézají na větve v okolí hnízd, po 35-40 dnech jsou schopna letu a asi v 50 dnech jsou již zcela samostatná. Po vyhnízdění se ptáci rozletují všemi směry a až později, obvykle v září, odtahují na jih. Stěhují se až do Afriky, jižně od Sahary.
V České republice hnízdí každoročně 450-500 párů kvakoše nočního.
Základní údaje
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) je volavkovitý pták větší než havran. Charakteristická je pro něj přikrčená postava a velká hlava; v době hnízdění má v týle několik dlouhých úzkých bílých per. Dospělí ptáci jsou svrchu černí, zespodu bílí, křídla mají našedlá. Mladí ptáci jsou našedle hnědí. Vyskytuje se v blízkosti vod, nejvíce aktivní je za soumraku. Hlavní složku potravy tvoří ryby. Hnízdí na stromech ve velkých koloniích, často společně s volavkami; hnízdní kolonie se nacházejí na méně přístupných ostrovech větších rybníků, u řek nebo v bažinách. V zahřívání 3 až 4 vajec se střídají oba rodiče, kteří pak také společně pečují o mláďata. Je tažný, zimuje v tropické Africe. Přilétá v březnu, odlétá v září. Silně ohrožený, zvláště chráněný.
Jak vznikaly nahrávky
V sedmdesátých letech 20. století hnízdila ještě v bažině Weidmanova ostrova v rezervaci Velký a Malý Tisý kolonie kvakošů. Rozhodl jsem se nahrát hlasy mladých i starých ptáků na hnízdech. V té době jsem si myslel, že mám již dostatek zkušeností s procházením mokřadů a bažin a odhodlaně jsem, spolu s kamarádem, vstoupil do měkkého terénu. Po několika desítkách metrů jsem už šel sám, přítel se rozhodl zůstat na místě. Podařilo se mi dosáhnout porostu keřů a stromů s kolonií kvakošů, a i když jsem se neustále musel přidržovat větví a kmenů, úspěšně jsem pořídil nahrávku. Při zpáteční cestě jsem se však začal do bahna propadat stále hlouběji a musel mě vyprostit až můj přítel - za pomoci žebříku, který přinesl z nedaleké železniční zastávky.
Video: MOS, Zdenek Abrahámek, Adolf Goebel
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
